PADNI KOMU PADNI!

     Slogan, který dnes a denně zaznívá z úst většiny našich čelních politiků. Zleva, ze středu, zprava. Až na komunisty. Ti jenom z povzdálí občas přihodí, k tomu co se nyní v naší zemi děje, nějakou tu ironickou poznámku.

     A děje se vůbec něco neobvyklého? Něco nového, co jsme tu ještě neměli? Že se zase provalila zpráva o nějakém dalším korupčním zakrmování pokladnice některé z vládnoucích stran? To už tu přece bylo několikrát a vůbec nic se nestalo! Pro naše politiky, tedy pro ty, kteří tak chorobně touží po moci a hlavně po dobré pozici u mocenského koryta, je to přece běžný způsob života. 

     Dávno už jsou pryč časy předválečného předsedy vlády Antonína Švehly, podle kterého platilo, že za práci pro stát se neplatí! Dnes se zdá, že do politiky míří především ti, kteří se asi někde zapovídali, když Bůh rozdával rozum, píli a kvalitní morální zásady. Alespoň při pohledu na naši vrcholovou politickou scénu soudný člověk k takovému závěru musí dojít. Tedy pokud u té božské aukce dobrých vlastností také nechyběl.

     Jednoduše, pro naše čelní politiky se základním aspektem stal prospěch strany - tedy především té vlastní, která jej vynesla do vytoužených výšin - a tím pádem přeneseně samozřejmě též prospěch osobní! Korytaření je dnes v politických kruzích přece zcela běžným životním stylem. A i když všichni halasně prohlašují, že protikorupční strategii kladou na první místo - jak i jejich heslo "padni komu padni" dokazuje - jak nějaká ta korupční aférka vyplave na světlo, promění se politici bleskově v jakési mlhotvorné agregáty a když pak se po nějaké době všechna ta mlha rozptýlí, mají všichni najednou víc než čisté ruce. A jak si dovedou navzájem krýt záda. Podle hesla "já na bráchu, brácha na mně".

     A kdo netáhne s nimi, nebo se alespoň nezabývá občas řiťolezectvím, to přece není "brácha“! To je obyčejný lidský plevel, který si zaslouží jen to, aby jej někdo zašlapal do země. Aby tady nepřekážel těm, kteří sedí "na výsostech“!

     Podle našich politiků jsou si všichni občané rovni. Ale pozor, pro politiky - a také pro některá etnika - to neplatí. Oni přece nejsou nějací obyčejní občané. Oni jsou přece víc! I když, pokud jde o rozum - a mnohdy i o vzdělanost - a morálku, lze u nich najít víc než značné nedostatky. A co s nimi? Najděte si v nějaké encyklopedii heslo "defenestrace" a budete mít řešení před sebou jako na dlani!

© JTh.