NIC NOVÉHO POD SLUNCEM

*** „Ministerstvo podá demisi. Vystřídá je nové ministerstvo. ….... Nám Egypťanům je jedno kdo přijde a kdo zas odejde. Jsme odsouzeni, aby s námi dělali co se jim zlíbí. ….... Naše vyučování nám dávalo dovozní zboží, jako havanské doutníky a whisky. Jeho hlavním účelem bylo, aby se z mladého Egypťana stala učenlivá pokorná bytost, jež je do dřeni proniknuta přesvědčením, že Egypt si nemůže vládnout sám, že to nikdy nedovedl a nikdy nesvede. *** Cokoli se stane, pomni, že musíš sloužit vyššímu pánu. A není to nijaký pán neviditelný, nýbrž lze jej hmatat rukama. Má vojsko, tanky a letadla v tvé vlasti. Má ruku na tvých penězích.“ Citát z knihy Johna Knittela „Hakim“. (ELK 1941) *** 

   Nepřipomíná vám to něco? Zkuste si vyměnit „Egypťana za Čecha a Egypt za Čechy“ a budete doma. Ve stejné situaci, jakou popisuje autor výše uvedeného citátu, byl Egypt i lékař Ibrahim Gamal z Horního Egypta. A jen těžko by se dalo popřít tvrzení, že podobné situace se odehrávaly odedávna všude tam, kde správy nad nějakým národem, za podpory místních kolaborantů, ujala cizorodá moc! V případě naší země s tímto máme nemalé zkušenosti. Sotvaže jsme se roku 1918 vymanili zpod kurately Rakousko-uherského císařství a užili si kouska života ve svobodné Československé republice, po „Mnichovské dohodě“ (30.září 1938) to s námi opět šlo z kopce. Nacisté zhltli celou naši zemi, vytvořili si tu svůj „Protektorát“ a naše národy se staly druhořadými. Morálka našich národů se dál bortila. Okupantská nacistická moc slavila žně. Mezi lidmi se našlo mnoho těch, kteří se buď z vypočítavosti, nebo ze zbabělosti, přidali k okupantům a morálka naší společnosti dál klesala.

Mnoho se nezměnilo ani po skončení války. Vítězné mocnosti si rozdělily teritoria vlivu a my jsme se bohužel dostali do poručenství sovětů. V ůnoru roku 1948 se pak moci v naší zemi zmocnili Gottwaldovi prosovětsky orientovaní komunisté a nastolili u nás další totalitní režim. Naše země se stala pouhým poslušným satelitním přílepkem země sovětů.

A až v letech šedesátých, kdy už tlak vládního režimu trochu polevil, zableskla se naděje, že opět budeme smět svobodněji dýchat. Ale části režimní komunistické moci se uvolnění tzv. „Pražského jara 1968“ znelíbilo a tak si k nám pozvali „pořádkovou rotu Varšavské smlouvy“ a ta nás zase 21. srpna 1968 „umravnila“. A to už soudruhům vydrželo až do 17. listopadu 1989. Kdy se jejich moc, za přispění chartistických disidentů, zbortila. Ale bohužel jenom zdánlivě. Měli to soudruzi spolu se „sametovým disentem dobře“ připravené! Předem dokonale instruované a ekonomicky vyškolené „soudružské zálohy“ se ve vší tichosti stáhly do pozadí a odtud zahájily ihned transformační rekapitalizaci národního hospodářství. A disentu tak naplno otevřely cestu do jejich vytouženého „politického nebe“.

Zkrátka přišla nová doba, „smysluplně sametová“. Komunisty doposud ovládaná sněmovna vybrala prvního z disidentů a vzrušený lid, za cinkotu klíčů i hlaholu zvonů, jej vynesl do hradních výšin. A nový prezident se činil. Sotva se na Hradě králů českých uvelebil, vyrazil si do Němec. Oficiálně jen na přátelskou návštěvu sousedů, ale jak se pak ukázalo tak s omluvou za všechna ta příkoří, která museli protektorátní občané německé národnosti od našich lidí přetrpět, když je tito po skončení války vyháněli ….... „Aus nach Heim“! A nezůstal jen u toho. Pokračoval dvoustrannou „přátelskou smlouvou s Německem“ a nedlouho potom se postaral o to, aby těmi všemi událostmi popletení občané přikývli na to, aby se naše země nejenom přitulila, ale přímo včlenila do lůna Evropské unie. A zase jsme byli v tom. Pod kuratelou další cizorodé moci. A opět jsme tu měli paralelu toho, co popisuje v následujícím odstavci John Knittel ve své knize „Hakim“.

 *** „Toho rána byla ves ve slavnostní náladě. Čekali na návštěvu pašu, velkostatkáře, jemuž náležela ves a vše v ní. ….... Jsou dobří pašové a zlí pašové. Někteří se k felahům chovají s patriarchální šetrností a starají se skutečně trochu o jejich blaho, snad jsou pamětliví starého přísloví: „Jsou-li služebníci spokojeni, má pán plný břich.“ Jiní zase věří jen v kurbag a vidí v této pomůcce nejen nástroj bolestného potrestání, nýbrž i prostředek, aby vymohli svou vůli, jíž se v Egyptě až příliš často říká spravedlnost. Jsou ovšem soudy, u nichž si může postěžovat felah, jemuž se stalo bezpráví; ale Allah buď mu milostiv, odváží-li se toho !“ Opět citát z knihy Johna Knittela „Hakim“. (ELK 1941) ***

 Zprvu to vypadalo, že ta náruč Evropské unie bude vůči nám tak starostlivá, že tedy v ní budeme spokojeni. Ale to byl jen první dojem. Jak si s námi byli naši „patroni“ jisti, začali nám organizovat náš život tak, jak to vyhovovalo především jim. A zároveň nás začali zahrnovat mnohdy pro nás nesmyslnými a nežádoucími zákony, které jsme ovšem museli - a stále ještě musíme – bez odmluvy od nich přejímat. Zároveň se ale také podívali na zoubek našemu národnímu hospodářství tak dokonale, že nežli jsme se nadáli, už v něm bylo našeho jenom pramálo. Postěžovat si sice můžeme, ale běda těm, kteří by se o to pokusili. Dopadli by „jak ti sedláci u Chlumce“. Takže nic nového pod sluncem ….... !

 NÁRODNÍ PROSPERITA