NENÍ PREZIDENT JAKO PREZIDENT !

   Od „řízeného rozpadu“ Československa a vzniku samostatné České republiky jsme až do letoška měli dva prezidenty, zvolené v parlamentním mezi stranickém klání, což samo o sobě předem usměrnilo názorové zaměření obou těchto prezidentů a jejich vztah k oběma stranicky založeným komorám Parlamentu a vládám.  Že se to podepsalo na dalším vývoji naší společnosti, o tom není pochyb. Nechme však dnes oba bývalé prezidenty historikům a politologům a podívejme se na našeho nového současného prezidenta Miloše Zemana. Na prezidenta, který vzešel z celorepublikové přímé volby, tedy z vůle rozhodující většiny občanů.

   S přímou volbou prezidenta, která byla ze strany politiků jen jakousi „úlitbou veřejnosti“, vznikla zcela nová situace. Mnozí občané i naše rozhodující „politická elita“ předpokládali, že změna osobnosti na Hradě pražském mnoho nového nepřinese. Postarala se o to i naše vždy vůči vládnoucím a mocným stranám patřičně servilní media, pro která již v době volební kampaně byl pan Miloš Zeman, jenom jakýmsi nevýznamným „důchodcem z Vysočiny“. Ale již samotným svým projevem při inauguraci všem pan Miloš Zeman ukázal, že funkci, kterou získal z vůle většiny občanů, nehodlá zastávat nějak formálně, ale naopak že hodlá vystupovat aktivně všude tam, kde to budou vyžadovat zájmy naší země a jejích občanů. Jak se zdá pan Miloš Zeman těch předcházejících deset let na Vysočině nemarnil nějakým „objímáním stromů v lese“ a vysedáváním v místní hospodě, jak obvykle jeho život v ústraní „viděli naši novináři“, ale že si důkladně promýšlel možná řešení neblahých situací, do nichž se naše země dostávala. A po svém zvolení prezidentem, od něhož zatím mnoho času neuplynulo, již několikrát prokázal, že opravdu nechce být jen nějakou reprezentační hradní loutkou. 

   A jak se dalo očekávat, politická elita našich „mocných/nemocných stran“, spolu se svými mediálními poskoky, byla osobností nového prezidenta zřejmě silně zaskočena. Alespoň dle toho jak naši „političtí velikáni“ prskali kdykoli pan prezident přišel s nějakou svojí další neočekávanou myšlenkou. Pokud jde o jeho zásadní projevy, i ten druhý, pronesený v Poslanecké sněmovně, a ještě více ten třetí, pronesený na Žofínském fóru, ty jen dokazují, že to není jen pár náhodně splácaných nápadů, ale prezidentova promyšlená názorová linie, přinášející nejen patřičné postřehy, ale i návrhy možných řešení jednotlivých problémů. Také některá prezidentova negativní vyjádření k požadavkům sudetoněmeckých spolků na zrušení tzv. „Benešových dekretů“ a jeho názor na oprávněnost vypovězení občanů německé národnosti, kteří se za války přidali k „velkoněmecké říši Adolfa Hitlera“ byla pro naše „všeobjímající havlisty“ těžkou ranou. Stejně jako prezidentův postoj k nevhodnosti udělování profesury člověku veřejně vystupujícímu s takovými extravagantními způsoby, které se hrubě vymykají ze zásadních mezí společenské etiky, který vyvolal doslova bouři mezi některými „ultraliberálními havlisty“ a zejména mezi snadno manipulovatelnou mládeží, dokazuje, že pro našeho prezidenta je společenská etika někdy důležitější než nabiflované vědomosti vložené do polemických provokativních publikací. A celý ten pokřik, že svým vyjádřením k danému problému prezident narušuje akademické svobody vysokých škol a jak někteří naznačují, také míří k nenápadné popularizaci tzv. „prezidentského vládního systému“, zřetelně dokazuje, že i v tomto pan prezident nehodlá jen beze slova sledovat dění v naší zemi a je připraven na její obranu i ve prospěch naší společnosti vystupovat.

   Pro naše mocenské politické strany a jejich představitele se zřejmě pan prezident pomalu stává skoro „osobou nežádoucí“, i když to otevřeně nepřiznají. A nakolik pro naši „politickou elitu“ se pan prezident stává „kamenem úrazu“, pro spořádané a přemýšlivé občany se stává osobností, která všem ukazuje novou a lepší cestu do budoucnosti. Názorů a myšlenek pana prezidenta si vážíme a tak nemůžeme jinak než panu prezidentovi popřát pevné nervy, uvážlivost a vytrvalost ve všem jeho dalším počínání. Mnohé z toho, s čím pan prezident nyní přichází před veřejnost, jsme již před 10 i více lety uváděli ve svých materiálech, ale vzhledem k „embargu“ ze strany medií je nikdy nedokázali před širší veřejností představit. Útoků na pana prezidenta bude zřejmě dál přibývat.  A tak musíme úplně na závěr ještě dodat: „Pane prezidente, nevzdávejte to, vydržte.“

NÁRODNÍ PROSPERITA