NE VŠE, CO BÝVALO, BYLO ŠPATNÉ

   Psychiatr prof. Cyril Höschl jednou prohlásil: “Nejvíce idiotů na km² je díky hustotě zalidnění v Praze.” A my k tomu dodáváme: “ Bohužel je tomu tak, neboť jsou tam koncentrovány nejdůležitější úřady. ” Již víc jak dvacet let upozorňujeme na chyby v řízení státu a na nebezpečí z toho vyplývající. Zpočátku jsme s tímto názorem byli osamoceni, ale v současnosti se, díky bohu, anebo díky zhoršování stavu naší země, ozývají i další takové kritické hlasy. Již několik let se hodně hovoří o nedostatku dešťových srážek a o chybách v hospodaření s vodou. Proto se chceme v tomto článku zaměřit na nápravu tohoto stavu.

   Většina politiků stále jen omílá naučené fráze o tom, že příčinou nedostatku vody jsou za komunistů vybudované meliorace, narovnání řek a potoků, zničení mokřadů a remízků a tak dále. Je zajímavé, že před 70ti lety, když se různé úpravy dělaly, bylo vody dostatek, a bylo jí dost i přesto, že dříve byla větší spotřeba vody, pro průmysl a zemědělství, kde byla od jara do zimy v provozu mnohá závlahová zařízení, např. pro pěstování zeleniny. Dnes jsou však tato zařízení zapomenuta, protože využívání takové plochy pro produkci zeleniny není ekonomické, neboť ta se přece dá importovat ze zahraničí. A že taková zelenina má pochybnou kvalitu, na tom přece nezáleží. Musíme brát co nám unie pošle. A ty ušetřené plochy se přece dají spojit a využívat k pěstování jiných rostlinných produktů, mnohem výnosnějších, jako je například řepka nebo kukuřice.

   Problémy s vodou začaly postupně narůstat po převzetí moci V. Havlem a jeho skvadrou v roce 1989. A rostou dál a dál. Zkrátka diletantské řízení státu, od roku 1989 do současnosti, přináší jen zmar. V jednom z našich starších článků, nadepsaném “Hnůj nad zlato” z 18.7.2011, jsme mimo jiné upozorňovali na tristní stav a způsob řízení zemědělství a jeho důsledky.

   Soběstačnost ve výrobě potravin rapidně klesala a klesá. Po roce 1990 jsme nechali vybít dva miliony sto tisíc krav a zlikvidovalo se přes dvacet tisíc kravínů. V zemědělství pak logicky začal chybět hnůj, který jako organická hmota nejen hnojí, ale také půdu kypří, takže tak ošetřená půda je pak schopna pojmout mnoho násobně více vláhy, než udusaná a jen chemicky prohnojená půda, ve které nepřežijí půdu kypřící žížaly, ani jiné organismy. Stejně tak se postupně likvidovaly a dál likvidují vepříny z nichž se vyvážely statisíce tun kejdy (výkaly prasat smíchané s vodu) které po vyzrání byly navráceny na pole jako hnojivo. Dnes je chov prasat omezován …… že by snad proto abychom neurazili muslimy? Půda se ničí tím, že se pořádně neorá, jenom se místo orby povrchově kypří, hnojí se chemicky, a vše živé se zabíjí pesticidy. Stejně tak se půda ničí tím, že nedochází periodicky k takové výměně kultur na poli, jaká byla povinně uplatňována v dobách “Jednotných zemědělských družstev”.

   Ale to ještě není vše. Díky “neodmítnutelným radám” Evropské unie se u nás přestala pěstovat cukrovka, a cukrovary, zprivatizované zahraničními “odborníky” se nechaly zbourat. Cukr se přece také dá importovat. Rovněž se též zmenšily plochy pro pěstění brambor, zeleniny a dalších obdobných kultur při jejichž obdělávání se také kypří půda, a tak zadržuje dešťová voda v krajině. Díky tomu všemu při současném nevhodném obhospodařování půdy naopak dochází k erozi půdy a k jejímu vysychání.

   A ještě něco musíme připomenout. Již před dvaceti roky jsme zveřejnili článek, ve kterém jsme psali o drancování lesů. Tehdy nám všem páni politici tvrdili, že zalesněné plochy se zvětšují, ale o tom se již tenkrát dalo s úspěchem pochybovat. Vždyť každý, i ten nejhloupější sedlák, musel vidět, že se dřeva těží více nežli stačí dorůstat. A dnes nové soukromé společnosti, a noví vlastníci, drancují lesy stejně jako jejich kolegové “v dálných v deštných pralesích”.

   Naši noví “mocní” se po té nešťastné “textilní revoluci” bláhově domnívali, že navrácením lesů do rukou dědiců původních vlastníků, tedy do rukou těch, kteří dnes žijí v panelácích a nemají žádný vztah k původnímu majetku svých předků, se obnoví řádné hospodaření v lesích. Ale co se to stalo? Co nezničí těžařské společnosti anebo novodobí majitelé, to navíc rozkradou zloději, kteří dnes otrle kácí a kradou dřevo i za bílého dne. Na mnoha místech pak z lesa zůstávají jen obvodové stromy. Navíc se na každé větší krtině vykácí stromy, aby uvolnily místo pro stavbu lyžařských vleků. A to vše doráží kůrovec, který napadá především poškozené stromy trpící nedostatkem vody, která v lesích není, protože se tam zavedl nový polistopadový systém zcela absurdního hospodaření. Lesy coby zásobárny pitné vody umírají, a jen tam odolávají, kde zůstávají stát, protože těžba je tam nerentabilní. A tak bychom mohli pokračovat ve vyjmenovávání toho co bylo špatně rozhodnuto a poničeno, že by to dalo na tlustou knihu …

                                                                       NÁRODNÍ PROSPERITA