NÁRODOHOSPODÁŘI, NEBO „NOVODOBÍ DRÁTENÍCI“ ?

   Bývávaly časy, kdy u nás chodívali dráteníci po vesnicích i městech a umně za nepatrný peníz dokázali zadrátovat prasklý kameninový žejdlík sádelňák či hrnec natolik, že zas nějaký rok se dal spolehlivě užívat. Byli to lidé z hor a podhůří, které na ten vandr světem vyhnala bída. Na jaře zanechali doma rodinu, vzali krosnu na záda, vyrazili do krajiny a před zimou se zas vraceli k rodině, s nějakým tím výdělkem, jenž celé rodině pomohl přežít zimu. Jedno pak měli většinou společné. Před nimi nemusely hospodyně zavírat husy a slepice, jako před tehdejšími kočovnými cikány. A práce, kterou dráteníci odvedli, byla vždy precizní. 

   Ale proč jsem si na ty dráteníky vlastně vůbec vzpomenul? Za to může naše současná vláda! Která také „drátuje“ to naše rozpadající se hospodářství, ale bohužel zdaleka ne tak kvalitně, jako drátovávali ti bývalí dráteníci hospodyním ty žejdlíky. A za to své „drátování“ si ti dnešní dávají po čertech tučně zaplatit. A ještě něco. Zlí jazykové tvrdí, že lidé jejich ražení dokáží rozkrást vše, na co narazí. Že by to byla pravda?

   Jedno je jasné. Za tristní stav, do něhož se naše republika dostala, nenesou vinu nějací drobní zlodějíčci, před kterými by musely hospodyně zavírat drůbež do kurníku. Ale jen a jen příslušníci naší nové politické elity, tak jak po sobě přicházeli a navzájem se střídali „u koryt“ od začátku roku 1990 až po dnešek.

   Tam kde by se očekávala systémová promyšlená práce národohospodářů, se ve vládě mezi sebou přetahují a škorpí jak nějaké klevetivé báby na trhu. Jedno přísloví říká "dva jsou rada, tři jsou zrada". My dnes máme vládu slátanou dohromady představiteli tří stran, kteří se liší mezi sebou jak politickou vyhraněností, tak charaktery. Jediné v čem se jejich tři strany prakticky neliší, je nezvládnutelná touha po mocenském postavení a s tím spojený falešný populismus, nahánějící jim méně soudné příznivce a voliče. Ale i když se velmi často uvnitř tohoto triumvirátu díky rozdílnosti názorů na připravovaná řešení vznikajících problémů strhne vyslovená bitka mezi partnery - samozřejmě jen slovní, tedy zatím - nakonec se vždy shodnou!

   Vždyť jde moc o moc! O kterou by všichni přišli, kdyby se nedohodli. Probíhá to sice se skřípěním zubů, při tiskovkách - vládních i stranických - se sice aktéři snaží o úsměvy, ale z tváří jim přitom vyzařuje skrytá zakyslost. Ale i když nepříliš pevně, přece jen se koalice drží. A to, že není v záviděníhodné situaci, dokazují samy produkty, které vládní koalice plodí. U nichž se jen stěží dá vůbec mluvit o kvalitě. To spíše o zmetkovitosti!

   Živě si dovedu představit, co by udělali pánové Švehla, Rašín a Stříbrný z časů prvé republiky, kdyby vstali z hrobů a viděli, co ta naše nová elita tu páše. První by asi vzal bič, druhý a třetí pořádnou hůl a vzali by to od úřadu vlády až po poslední ministerstvo. Jenže bohužel ti zmínění z hrobů nevstanou a mezi námi se těžko najde dost odvážných, kteří by to vzali za ně.

   Takže se dál zas bude „drátovat a drátovat“! A lidi budou „remcat a remcat“, ale jen někde u piva, jak je u nás zvykem. Aby se pokusili  zachránit republiku před dalšími hrůznými projekty těch našich „novodobých dráteníků“, na to přece máme Blanické rytíře ....

/drk/