NÁŘEK POSTIŽENÝCH …

   … se rozezněl Sněmovnou vzápětí poté co opozice musela při hlasování o důvěře vládě spolknout nadpoloviční většinu pracně splácané “dvoj-koalici”, podpořené při hlasování stranou třetí. Opozice zuby zaskřípala, ale ruce do klína nesložila. Všech pět předsedů opozičních stran ihned začalo před médii rozebírat v čem to udělali chybu. Pět verzí zaznělo, slovesně sice se v jednotlivostech lišících, ale věcně “na jedno brdo”. A samozřejmě si přitom páni předsedové neodpustili kritický ohlas k těm dvěma “bídníkům”, kteří vznik “menšinové koaliční vlády” nakonec přece jen umožnili.

   Nářek postižených opozičníků byl vskutku srdceryvný. Vždyť za vše přece nenesou vinu, to ten “trestně stíhaný spolupracovník bývalé StB” a ta jeho banda, která ve volbách nějakými nekalými triky dokázala oblbnout celou veřejnost. Prostřednictvím mediálně rozhlašovaného programu, jenž obsahoval jen to, co ta banda dokázala okopírovat z programů opozičních stran. Řvali všichni jako diví a opakovali kolem dokola své mantry, aby lidé už konečně pochopili, že ten nežádoucí premiér dokáže jen žvanit, vykrádat cizí myšlenky a kopírovat práce jiných. Jak to po jeho vzoru ostatně dělali už i jím do vlády navrhovaní ministři. 

   A samozřejmě nejvíc si pak páni předsedové zasedli na KSČM, která, ačkoliv přímo do vlády vstoupit nehodlala a jen byla ochotna vzniklou menšinovou vládu při hlasování za definovaných podmínek podpořit, se stala  jenom záminkou k tomu, aby opozičníci mohli spustit do celého světa pokřik o “zániku demokracie v Čechách”, který vyvolal premiér tím, že poprvé od listopadu 1989 zatáhl do vlády komunisty. Podle našich opozičníků, “postižených při volbách nepochopitelnou nedůvěrou občanů”, se už nejen zachvěl Havlův hrob, ale už i v Lánech začala se zem otřásat, jak se tam as  TGM v hrobě obracel.

   Ale volbami stejně zuboženou ČSSD, která si zjevně vstupem do koalice chtěla především uhladit před veřejností cestu nazpátek ke ztracené slávě přinášející řadu hmotně využitelných příležitostí, a která si pohotově pro začátek vylicitovala rovnou pět ministerských pozic, naši chroničtí opozičníci jen politovali, jako oběť premiérské neurvalosti. A korunu tomu všemu hrdinně nasadil předseda Pirátů vyhlášením přesvědčení, že v příštích parlamentních volbách jeho strana to ANO porazí.

   Skromnost a státnické cítění tedy není, jak se ukazuje, pro naši slavnou “opoziční pravici”, ale i pro ČSSD, vlastností zásadní. Pro svoji “nepřekročitelnou zásadovost”  a “mocenskou lačnost” jsou tito “političtí trpajzlíci” ochotni třeba i “položit na lopatky” bez uzardění celou naši zemi. A na to jak se dokázali státnicky vymezovat naši předci po vzniku naší Československé republiky, ti dnešní političtí “demokraté” nepomyslí ani náhodou, ačkoli se k jejich příkladu začasto hlásívají. A nám, kteří si ještě z vyprávění svých rodičů pamatujeme s jakou politickou morálkou naši předci dokázali řídit zemi, se nad těmi našimi současnými politiky otevírá s prominutím kudla v kapse. 

NÁRODNÍ PROSPERITA - JTh.84