MUSÍ BÝT STÁT VŽDY ŠPATNÝM HOSPODÁŘEM?

   Heslo "STÁT JE ŠPATNÝ HOSPODÁŘ" bylo stěžejním sloganem celé polistopadové transformace naší ekonomiky. V jeho světle byl celý systém předlistopadového socialistického hospodaření temnou skvrnou, o níž nám tvrdili, že má-li se naše společnost stát rovnoprávnou součástí vyspělé Evropy, musíme se té skvrny hodně rychle zbavit.

   Byla to doba, kdy lidé věřili všemu, co pronesl z nějakého toho balkonu některý ze sametových idolů. Takže uvěřili i zmíněnému heslu a když nová vláda vyhlásila privatizaci, uvítali to s jásotem. A když kterýsi z těch sametových velikánů k tomu ještě prohlásil, že v nadcházející nové době se každý musí především postarat sám o sebe, že jen neschopní čekají, až jim pomůže stát, to už se do té privatizace chtěl zapojit pomalu celý náš národ. Jenže brzo lidé poznali, že ta privatizace nebude tak lehká věc, jak se zprvu zdálo. Zvláště když viděli, jak se k nám hrnou celé zástupy dobrodruhů ze zahraničí a jak si, ještě dřív než se kdokoli z našich občanů rozhoupal, pohotově převádějí s tichým souhlasem našeho státu různé majetky do svého vlastnictví. A tak říkajíc "za babku“!

   A pak přišla chvíle, kdy mnozí naši občané začali o pravdivosti onoho hesla o špatném hospodáři pochybovat. Obzvláště když viděli, jak noví zahraniční majitelé drancují a posléze zavírají mnohé ze zprivatizovaných provozů, a jak s nabitými prkenicemi opouštějí naši zemi, zanechávajíce nám zde jen trosky opuštěných továren a zástupy jejich bývalých pracovníků bez práce. Ale naše nová tak populární politická elita zas dokázala všechny uchlácholit konstatováním, že to přece vše byly jen zaostalé provozy, jejichž výrobky by už nenalezly uplatnění a že nyní začnou k nám přicházet velcí zahraniční investoři, kteří k nám přinesou mimo potřebných finančních prostředků i své nové technologie a s nimi i nový blahobyt.

   A ti investoři skutečně začínali přicházet. Zprvu sice váhavě, ale když jim naše vláda dala pomocí různých velice výhodných a přínosných "investičních pobídek" najevo, že u nás je dovoleno vše a že v naší zemi nalezli toho pohádkového oslíčka, z kterého se na povel budou sypat zlaťáky v celých přehršlích, vrhli se jich na naši zemi celá hejna. A každý milion, který zde investovali, brzy jejich mateřským podnikům, sídlícím kdesi v zahraničí, přinesl desetinásobek, ne-li ještě více. Zkrátka zlatá zrna mizela v cizině a nám tu z nich zbývaly jen plevy!

   Ano, schopnosti - nebo všehoschopnost - soukromých podnikavců se plně potvrdily. K radosti našeho nového politického panstva, které konečně mělo argument k tomu, že "stát je špatný hospodář". Stačilo přece v mediích posadit ke společnému stolu pár našich dobře instruovaných ekonomů spolu s nějakým ekonomickým expertem z nějaké zahraniční university, kteří ve vzájemné debatě uvedli pár čísel, srozumitelně dokumentujících, že produktivita a výnosnost našeho bývalého státního podniku okamžitě několikanásobně vzrostly hned, jak to vzal do ruky zahraniční investor. Především díky jejich "know how“! A lidé díky tomuto zaklínadlu všemu uvěřili. Jak tvrzení politiků o tom že stát nikdy nemůže být tak dobrým hospodářem jako soukromník, tak mediálně šířeným fámám o nezištnosti všech těch zahraničních investorů, kteří k nám přicházejí jen z ryzího mecenášství.

   Ale je tomu opravdu tak? Musí opravdu být stát vždy tak špatným hospodářem, že je lepší předat to vše do rukou soukromých odborníků? Jiné řešení neexistuje? Což takhle podívat se na to z jiného úhlu pohledu? Což si takhle říci, že stát je opravdu špatný hospodář, ale jen tehdy, když hospodařením pověří špatně připravené, nedostatečně vzdělané a někdy i dokonce nedosti charakterní manažery? Vždyť přece i soukromí majitelé velkých výrobních komplexů už dávno neřídí podniky sami, ale najímají si na to své výkonné ředitele, technology, zkrátka manažerské teamy. Od kterých samozřejmě vyžadují nejenom výkonnost, ale také poctivost. A které jednoduše vymění, když jim to nešlape. Tak proč by to nemohl tak řešit i stát? Mohl by. Ale to by musel mít ve vládě odpovědné, schopné a poctivé ministry! Kteří by dovedli vybrat také schopné a poctivé manažery ......... !

   Bohužel ty schopné, odpovědné a poctivé politiky, a tím pádem ani ministry a solidní vládní úředníky, v řadách těch našich stran, které se nějakým způsobem prodraly k moci, začasto jen pomocí lákavých slibů které ani nehodlaly splňovat, za současné situace nemáme. Ve dvou velkých stranách i v těch menších, které se na ně nalepují, sice máme velký výběr, ale jen v oblasti schopností, kterým bychom se měli spíše širokým obloukem vyhýbat. Takže dnes všude kam se podíváme, máme místo brilantních manažerů jen všehoschopné "manožrouty", dosazené vládnoucí elitou. Díky kterým jsme tam, kde jsme. I tím čím jsme! Společností poslušných nevolníků nového věku, neschopných odporu ......... !

©JTh.