MOCNÍ SOUDÍ PRAVDU A DEMOKRACII

Proces první – středověký :

Motto: "Nebezpečná pravda - upalte kacíře !"

     Začátkem XV. Století stanul před koncilem kostnickým náš mistr Jan Hus jen proto, že se odvážil veřejně postavit proti zlořádům mocných. Za pravdu, vyslovenou z kazatelny, byl nazván extrémistickým kacířem a postaven na hranici. A když se Češi, s Janem Žižkou v čele, na protest proti tomu bezpráví pozvedli, vyhlásili mocní Evropy proti neposlušným Čechům křižácké tažení. Aby silou umlčeli všechny, kteří jim nebyli po chuti …....

Proces druhý – novověký :

Motto: "Ohrožují budování socialismu - hned s nimi za mříže, na uran, na šibenici !"

     Skončila II. Světová válka a s ní i potupná okupace našich zemí nacisty. Naše země se začala vracet do normálních kolejí a obnovoval se demokratický řád. Což bohužel nebylo po chuti J. V. Stalinovi a jeho českým pohůnkům. Proto se Československá komunistická strana (KSČ), podporovaná Moskvou, rychle protlačila do všech rozhodujících institucí a v únoru 1948 udeřila.

     Její ozbrojené milice vyšly do ulic, aby zahájily proces likvidace naší ještě ne zcela obnovené demokracie. Kterou pak nahradila totalita vlády jedné strany. A nová moc hned začala vyhledávat a likvidovat své potenciální odpůrce. Nejprve po jednotlivcích, ale záhy se vrhla na ty korporace, jejichž členové měli tu odvahu otevřeně vyslovovat nesouhlas s nastoleným režimem.

     O to, aby nemohly ve své činnosti znovu pokračovat dvě nejsilnější a nejvlivnější prvorepublikové politické strany, agrární strana pana Švehly a národně-demokratická strana pánů Kramáře a Rašína, se komunisté postarali hned v roce 1946. Kdy těmto stranám nebyl umožněn vstup do voleb. Nu a po únorovém komunistickém puči roku 1948 přišel potom na řadu Sokol, spolu s ním církevní řády a instituce a samozřejmě i strana národně socialistická, která je někdy také uváděna jako strana národně sociální.

     Šlo to na etapy. Nejsnadnější to komunisté měli u Sokola. Kde jednoduše nezákonně převzali veškerý majetek, včetně sokoloven a předali jej do rukou svých vlastních tělovýchovných institucí.

     Stejně protizákonně pak začali likvidovat církevní instituce. Hned po puči roku 1948 začali postupně zatýkat a internovat jednotlivé církevní představitele a v roce 1950 udeřili ve stejném čase hromadně na katolické řeholní řády. Ozbrojenou silou se zmocnili klášterů a hromadně odváželi řádové bratry a sestry do internačních táborů. Odkud následně byli mnozí řádoví bratři a kněží přemístěni do lágrů u uranových dolů a zde donuceni za otrockých podmínek těžit uran pro „mírové úsilí spřátelené sovětské moci“.

     Nakolik to vše předešlé probíhalo mimosoudně, proti straně národně socialistické to soudruzi zorganizovali s velkým halasem oficiálně. Před soud postavili paní JUDr. Miladu Horákovou, významnou představitelku této strany. Po inscenovaném procesu pak tuto odvážnou a čestnou ženu, která za svoji činnost v protinacistickém odboji byla za okupace vězněna v terezínské Malé pevnosti a následně v ženské věznici v Aichachu u Mnichova, komunistický režim odsoudil k smrti. Popravena byla se souhlasem tehdejšího komunistického prezidenta Klementa Gottwalda v Praze na Pankráci 27. 6. 1950 ráno.

Moc zvítězila nad pravdou, právem a demokracií. A naše národy čekala dlouhá totalitní léta pod vládou jedné strany …..           

Proces třetí – současný :

Motto: "Kruci, extrémisté nás chtějí odehnat od koryt - ihned zlikvidovat !" 

     Nakolik většina lidí očekávala po listopadovém pádu moci komunistického totalitního režimu, že se už konečně dočkáme skutečné demokracie, již po několika letech se ukázalo, že to tak snadné nebude. I přes veškerá očekávání straně komunistů, představitelce desetiletí totality, stačila drobná změna označení z KSČ na KSČM a mohli za tichého souhlasu představitelů ostatních stran předvádět své ideologické rejdy dál. A zabydleli se opět pevně jak v Parlamentu, tak v ekonomické oblasti. Ale nejenom to. Z dětí bývalých nomenklaturních komunistů se po listopadu 1989 pohotově náhle vyklubali hluboce uvědomělí vyznavači demokracie, kteří se hned zabydleli se v jiných stranách, včetně v těch údajně pravicových!

     I když pak po celých 20 let vládly strany tzv. demokratické, jednou ty zahleděné víc doprava, podruhé zas ty mířící trochu doleva, které se všechny oháněly demokracií na každém kroku, přece jen to, v očích obyčejných lidí ne vždy byla ta pravá demokracie. Až moc často se ukázalo, že pro ty, které si lidé ve volbách vybrali jako své zákonodárné zástupce, stojí prospěch strany a tím pádem také prospěch osobní, daleko před všemi zájmy celé občanské společnosti.

     Podniky tzv. „národního hospodářství“ se v průběhu prvého polistopadového desetiletí z valné části tak nějak „vypařily“ a ve státní pokladně přibývaly jen a jen dluhy. A to dluhy mnoho miliardové! Ale ani v občanské společnosti to nebylo zrovna růžové. Po rozpadu Československa se k nám do České republiky stáhly tisíce nekultivovaných Romů ze Slovenska. Po našem vstupu do Evropské unie se potom k těmto slovenským díky nové otevřenosti hranic a „pro-imigrační filosofii“ nové politické elity přidaly také stejně málo kultivované tlupy Romů z Rumunska a nakonec se k tomu všemu k nám hromadně začali hrnout migranti ze zemí bývalého Sovětského svazu i z Vietnamu, s nimiž přišly i další společenské potíže. Což se lidem zkrátka přestávalo líbit. A jak se zhoršovaly životní podmínky u většiny lidí, tak rostla také nedůvěra mnohých z nich v naše politiky.

     Za takové situace nebylo tedy ničím divným, když se mezi neparlamentními stranami našla jedna, jejímž členům se mnohé z toho, s čím přicházeli před veřejnost představitelé vládnoucích stran, hrubě nelíbilo. Ať již šlo o předání značné části naší státní suverenity do rukou úředníků Evropské unie, nebo o negativní vlivy rozbujelé migrace cizích přistěhovalců, či o nesouhlas s projevy tzv. „pozitivní diskriminace“ vůči některým těžko civilizovatelným skupinám společnosti, či o nečinnost vládních institucí v oblasti korupce, konzumace a distribuce drog, i o jiné společenské neřády. Mnohé z toho se právě stalo předmětem určitých protestů této strany. Strany, která staví nade vše ostatní naše národní zájmy, suverenitu naší země, i demokratickou zákonnost, založenou na rovnosti všech řádných občanů. A také za tradiční etiku a celospolečenskou spořádanost!

     Snad jen proto, že své názory tato strana neskrývala a otevřeně vládnoucí politickou garnituru kritizovala, stala se záhy jejím terčem. Nejprve byla jenom označena za extrémistickou. Pak ale o ní začala media, zjevně na objednávku moci, mluvit jako o neonacistickém uskupení, ohrožujícím demokracii v její samotné podstatě. Jen proto, že se staví za rovnoprávné postavení našich národů v Evropě i ve světě a v neposlední řadě též za stejná práva i povinnosti pro všechny občany bez rozdílu.  A tak, jako v Kostnici křičeli představitelé tehdejší moci „je to extrémista, upalte kacíře“, tak začali představitelé moci současné křičet „jsou to noví nacističtí extrémisté, je třeba je rozehnat, než bude pozdě“.

     Stejně, jako po roce 1948, i teď si začaly mocenské státní instituce mezi členy dané strany vybírat své budoucí oběti. Jakýkoliv neuvážený výrok některého jedince, ze kterého se dal alespoň vyvodit nějaký vztah k neonacismu, byl zdokumentován pro budoucí využití. I když šlo o podobnost „ryze náhodnou“, ne-li doslovně vymyšlenou.

     Past zaklapla, když se k moci dostala tzv. „úřednická vláda“, oficiálně složená z nestraníků, ale ve které se to bývalými členy KSČ jen hemží. Pro tu, respektive pro jejího ministra vnitra, bylo přímo lahůdkou, když mohl vyvolat soudní proces směřující k rozpuštění nežádoucího subjektu, který šlape na paty vládnoucím stranám natolik, že tyto se už musí obávat situace, kdy by je tato strana, dík neustále se zvyšující přízni veřejnosti, mohla vyhodit ze sedla.

     Proces, který byl proti Dělnické straně (DS) státem u Nejvyššího správního soudu v Brně dne 11. ledna 2010 zahájen, byl zjevně, jak lze i z krátkých záznamů z jednání zveřejněných na ČT 24 vyrozumět, procesem ryze politickým. Z řečí a vystupování JUDr. Sokola, zastupujícího v roli žalobce stát, vyzařovala doslovně neskrývaná a zavilá nenávist natolik, že je na místě myšlenka, že je už asi předem rozhodnuto. Ale to se teprve ukáže, protože soudce po 4 dnech jednání věc dočasně přerušil. Do února, bez upřesnění termínu.

     Z toho, co DS uvádí na svojí webové stránce ve svém programu a ve svých internetových novinách, může vyvozovat její neonacistické zaměření jen člověk, který to má v hlavě důkladně zamotané a který ke všemu ještě asi ani neumí česky a pořádně číst. A také z televizí odvysílaných záběrů z veřejných akcí DS lze jen těžko něco podobného vyvodit. Když na nich někdo vypadá nebezpečně, tak jsou to většinou jenom všude přítomní ultralevicoví anarchisté spolu s Romy, kteří zřejmě velice rádi, a důkladně vyzbrojeni, akce DS vyhledávají, aby si tam mohli vybít své negativní emoce. A každý kdo někdy navštívil některé z míst, kde pobývají ve větších počtech Romové a jim podobní, se nemůže divit DS, že na to upozorňuje a kritizuje úřady za to, že se tam nesnaží udělat pořádek. Není divu, že řádní občané, žijící poblíž takových míst, připomínajících smetiště, kde slova "pořádek a čistota, noční klid, či občanské soužití" jsou prázdnými pojmy, dávají DS lidi za pravdu, když na ten tristní stav začne upozorňovat.  A pokud je známo z TV, zatím žádná z akcí DS doposud nebyla poznamenána ze strany DS nějakými násilnostmi. To zatím vždy bylo specifikem anarchistů a Romů, protestujících s velkým halasem proti akci DS ze skrytu za kordonem policistů a předvádějících přitom celou škálu různých improvizovaných zbraní. O těch se ale kupodivu jako o extrémistech nemluví. To by pan ministr Kocáb nedovolil ....... ! 

     Jen to a nic jiného jsme zatím mohli díky televizi vidět a posoudit! Ovšem pan ministr Kocáb, „specialista na soužití většiny s menšinami“, to zřejmě vidí jinak. Ale k tomu, aby se na nějaký čas nastěhoval do nabídnutého bytu uprostřed romského sídliště a užil si tamní "atmosféry", v sobě odvahu zatím nenalezl !

     Zdá se, že to žalující straně asi nevychází tak, jak by si přála. Asi teď bude pan ministr vnitra s celým svým ansámblem honem hledat další pádné argumenty, které by mohly DS položit na lopatky. Ale jak to opravdu dopadne to se teprve ukáže. Doufejme jen, že ne tak, jako v případě JUDr. Horáková ze strany národně socialistické v letech padesátých. Přece jen už jsme snad dál, i když historie se někdy opakuje ….... !

     Pravdou je však už nyní jedno. Že před tím soudem zase stála a na svoji popravu čekala naše, i když důkladně pokulhávající, ale přece jen pořád ještě platná ....... demokracie !

[drk]