Máme ještě svobodu?

Pokud si představujeme svobodu jenom jako možnost volného pohybu, vtom případě svobodu máme. Ale tu jsme však měli i v době komunistické totality koncem osmdesátých let! Kdo měl peníze a mohl si obstarat valuty, ten mohl vycestovat kamkoli chtěl. Dnes je to podobné, máte-li peníze, můžete cestovat rovněž. Když je ale nemáte, tak se vás tato možnost svobody až tak netýká.

   Kdyby nebylo „sametové revoluce“, asi bychom jezdili dnes stejně volně jako občané západu. Dnes ale je svoboda jednotlivce pro změnu pošlapávána v mnoha směrech jinak a dokonce více než v letech hluboké totality! Nevěříte? Jako příklad mohu uvést - v době komunistické totality mohli do vašeho domu nebo bytu vstoupit proti vůli vlastníka (nepočítám zloděje) jen policisté se soudním povolením. Přitom musel být přítomen buď vlastník sám, nebo alespoň příbuzní, ale vždy musel být přítomen také nezávislý svědek, většinou úředník obce. Odebrán mohl být majetek jen na základě soudního rozhodnutí v souvislosti se spáchaným trestným činem. Za komunistické totality však rodině musela být ponechána televize, rádio, pračka, kamna, lednice, nádobí, osobní ošacení a přikrývky. Především však rodině musela být zachována střecha nad hlavou! 

   Nedotknutelnost obydlí zajišťuje obecně listina základních lidských práv a svobod. To však v České republice dnešních dnů neplatí! Nyní, v době toho čemu ti co nám vládnou, říkají svoboda, mohou do vašeho domu či bytu vtrhnout bez vašeho vědomí a proti vaší vůli nejenom zloději, ale i soukromé osoby – například exekutoři s požehnáním státu. Toho státu, který vás má chránit. Ale ten umožňuje exekutorům a jejich známým aby i v době vaší nepřítomnosti a beze svědků, stejně jako zloději, vyrazili dveře či okno a vnikli do vašeho bytu. A mohou přehrabat a odebrat co je napadne, například jen proto, že se domnívají, že u člověka k němuž vnikli, může mít dlužník uloženu třeba televizi nebo kolo. Ano, je pravda, že neprávem okradený majitel věci může své věci získat vylučovací žalobou nazpět, ale jen potud, pokud má k věci paragon se svým jménem. A to se může táhnout třeba rok. Poté si pro věci musí zajet třeba přes celou republiku např. do Přerova. Ale samozřejmě na své náklady.

   Co je proti tomu zločin příslušníků totalitní moci komunistického Sboru národní bezpečnosti, kteří byli po roce 1989 souzeni za to, že některé chartisty vyvezli za město a nechali je jít zpátky domů pěšky? Ale to není všechno. Do vašeho obydlí může vniknout bez vašeho vědomí i policie. Stačí k tomu dnes například udání nějakého vtipálka na to, že doma špatně zacházíte se svým zvířetem, např. papouškem. Samozřejmě jsou tu i další složky, které vám mohou narušit svobodu domova. Například také nově zřízená Generální inspekce bezpečnostních sil. Domovní  svoboda jednotlivce tedy není ctěna a je to obraz nesvobody. Pokud namítnete, že to tak není, protože jste v televizi viděli, že policie nemohla vstoupit do uzamčeného stánku asijského trhovce, neboť neměla povolení od soudu, pak nemám co dodat. Snad jen to, že ony razie na takových tržištích, probíhající před objektivy TV kamer, jsou zjevně jen součástí divadla „Divadla z Absurdistánu“.

   Dnes si také můžete říci, že máme svobodu, protože nemusíme stát fronty na banány. Ano, dnes je všeho v obchodní síti skutečně dostatek. Ale až příliš často jde o zboží podřadné kvality, které je někdy tak špatné, že může vás i vaše děti ohrožovat na zdraví a někdy i na životě. Dříve nebyly banány, ale kvalitu ostatních potravin zajišťovaly státní normy - ČSN.

   Říkává se, že čím více je zákonů, tím méně lidé mají svobody. Pokud by toto u nás platilo doslova, tak proti době totality by naše svoboda byla dnes téměř nulová. Naše politická garnitura nás průběžně neustále omotává pavučinou zákonů, často navzájem si protiřečících, jejichž paragrafové znění čítá více jak sta tisíce paragrafů! V těch se už často nevyznají ani renomovaní právníci a soudci! Obzvláště tehdy pokud zákon nepochopitelně připouští více výkladů. K tomu si ještě přidejte koupené tituly JUDr. a Mgr. a vědomí, že vás soudí lidé často s komunistickou minulostí a výsledek je ten, že spravedlivý rozsudek může očekávat jen člověk hodně naivní. Stejně jako v dobách totalitní komunistické moci, kdy byli různými soudci "Urválkové a Brožové", i dnes jsou mnozí lidé podobnými soudci souzeni pro své politické názory. Stejně jako v dobách komunistické totality i dnes stačí jenom nalepená samolepka, či nějaký řečnický termín, které nějaký "expert přes extremismus" označí za společensky hrubě nebezpečné a soud člověka strčí za mříže!

   U nás nazývají média právo Američana hájit si svůj dům proti zlodějům se zbraní v ruce, „velkorysou svobodu". Když mají v Americe svobodu "velkorysou", tak jakou ji máme my? Může být svoboda velkorysá nebo nevelkorysá? Svobody může být buď málo, nebo hodně. A říkává se také, že člověk bez dostatku svobody se stává otrokem. Je mi 62 let a ledacos jsem viděl a prožil. Za sebe mohu říci, že jsem neměl nikdy takový pocit ohrožení svobody a samotného bytí českého národa jako nyní. V minulosti nám brali svobodu okupanti - Němci a Rusové. Dnes se svobody zříkáme sami svojí lhostejností k dění kolem věcí veřejných. O to je to ale horší a nebezpečnější! Člověk, který přijde o svobodu, přichází o vše. A život otroka není opravdovým životem člověka!

Z.Š.