KDYŽ SE Z KOMÁRA DĚLÁ VELBLOUD

Ze zpravodajství redakce “All-knowers”

   Sláva, letní okurková sezóna skončila. Konečně se něco pohlo. Mrtvé vody v našem východním středoevropském rybníčku zvaném “Cečko”, plném sinic “Cyanophyta anti-bé”, konečně něco rozvířilo natolik, že to probudilo z letargie i jakéhosi narezlého bezdomovce, marně čekajícího u křoví na Letné na chvíli, kdy se opuštěná pláň, na které teď lidé jen venčí své psí potvory, zase zaplní davy pomatenců, kterým by mohl předvést své řečnické umění, za což by mu pak mohlo od skrytého mecenáše přece něco do kapsy kápnout.

   Samozřejmě naše redakce nespala. Už před několika dny se cosi šustlo na jednom náměstí pražského šestého obvodu kolem jakési lidmi dosud ledabyle přehlížené sochy jakéhosi maršála, sochy hlinité barvy, kterou kdosi ve vší tichosti zpestřil nějakými rudými cákanci. Ale nežli tam náš redaktor doběhl hned zas nějaká jiná skupinka sochu pietně omyla, takže pro nás bylo po všem. Ale jak se záhy ukázalo nebyl všemu konec. Postaral se o to starosta zmíněné městské části, který pohotově nechal kolem sochy postavit, jistě za nemalý peníz, z lešenářských trubek ohrazení a přes to natáhnout nějakou plachtu. Prý proto, aby sochu, která je majetkem městské části, ochránil před dalšími podobnými vandalskými činy.

   Ale moc dobře to panu starostovi nevyšlo. Hned druhý den se prý někdo pokusil tu krycí plachtu hrubě odstranit, a po její opravě se to další den zas opakovalo. Ale to už vznikl kolem sochy takový rozruch, že si to už vyžádalo vážnou redakční reportáž. Tak jsme tam vyslali našeho nejbystřejšího reportéra. Když dorazil na místo byly u sochy dvě protestující skupiny oddělené od sebe policejními silami.

   V první skupině protestujících, shromážděné k soše nejblíže, jakýsi muž v koženém skafandru pomalovaném rudými hvězdami kritizoval místní radnici za uvěznění uměleckého díla před veřejností v lešení pod plachtou, a vyzýval radnici, aby tu hrůzu odstranila a dál nebránila občanům seznamovat se s tím uměleckým dílem.

   Vedle toho ze skupiny druhé, v níž bylo několik proti-demonstrantů zahaleno do modrých vlajek se žlutými hvězdami, zaznívaly hlasy opačné, požadující úplné odstranění sochy. Nejvíc to tam vykřikovala jakási babka zahalená v tom modro-žluto hvězdnatém hávu používající výrazy, které zde neuveřejňujeme, neboť ty lze zveřejňovat dle zákona jen po hodině dvacáté třetí. Zkrátka byl tam mumraj, jak se patří. Ale na to, co bude dál už náš reportér nečekal, když se do něj pustil jeden protestant z té vnější skupiny a vysvětloval mu něco o pěstním právu, se raději se sebral a opustil prostor. A v redakci jsme se z radia v průběhu zpracovávání reportáže pak dozvěděli, že starosta zmíněné městské části odhodil obavy z možného dalšího ohrožení sochy a rozhodl, že lešení i plachty budou zas na náklady obce druhý den odstraněny a místo bude pečlivě sledovat policie. A dodal, že následně obecní zastupitelstvo pro jistotu ještě projedná otázku odstranění sochy z veřejného prostranství, aby nedráždila veřejnost. Takže tolik naše reportáž.

                                                                                                                                  /all-knowers/

……………….

Vyjádření NP:

   Jak jsme zjistili jednalo se o sochu maršála Koněva, která byla péčí města Prahy v Bubenči odhalena 5. května 1980 jako poděkování padlým vojákům Rudé armády při osvobozování naší republiky od nacistických hord za 2. světové války. Až do letoška ta socha nikomu nevadila. Teprve nyní, po 30. letech života “v sametu”, několika vyšinutým proevropským fanatikům tzv. “ruplo v kouli”, sehnali rudou barvu a začali sochu kolorovat. A ti druzí, kterým ještě zbyl v hlavách zdravý rozum, jim v těch exibicích začali bránit. A pak starosta P-6 tomu všemu, postavením ohrady potažené plachtovím, nasadil korunu. To už konečně máte výše v redakční reportáži.

   Co si o tom všem ale myslí naši čtenáři, to prokázal jeden z nich, který nám poslal svojí výše uvedenou virtuální reportáž virtuální redakce. A my jsme ji rádi zveřejnili, neboť je nejen vtipná, ale také společensky slušná. Pokud pak jde o ty sochy velkých osobností, tak ty přece odedávna neoslavují danou osobnost, ale celé ty davy prostých lidí, které ona osobnost vedla vítězně do nějaké války, tedy i jejich oběti. Špinit je a bourat je zhovadilost. Jsou to jen monumenty, které nám mají připomínat minulost, dost často varovně. Vždyť třeba taková socha posledního Rakousko-uherského císaře nepřipomíná jeho osobnost, ale i ty české “pětatřicátníky” z nejslavnějšího plzeňského pluku, kteří zanechali nedobrovolně životy na bojišti “za císaře pána a jeho rodinu”.

   Zboural-li po listopadu 1989 obvod P-6 na “kulaťáku” monument V.I.Lenina, mělo to logiku. Ten, ani ti kteří stáli kolem něj, pro naši zemi nikdy nic dobrého neudělali. Stejnou logiku pak mělo též zbourání Stalinova gigantického monumentu na Letné, ale zcela nesmyslné bylo jeho nahrazení hloupým „H-metronomem“. Ale maršál Koněv, a to se popřít nedá, ten velel vojskům přinášejícím nám osvobození od nacistického moru, a těm právem patří náš dík i vzpomínky. Takže ten by se v žádném případě bourat nebo přestěhovávat někam za plot neměl. Ani pomalovávat ...