K ČEMU TO VŠE MÍŘÍ ?

   Zatímco my tu doma v té naší rozkolísané republice bezradně přihlížíme k nesmyslnému soupeření parlamentních politických stran, vládních, obojakých i opozičních, jen málokdo z nás si uvědomuje, že ta Evropa. jejíž jsme nevyvratitelně součástí, se zmítá stále víc v problémech, které ji mohou “položit na lopatky”. Ačkoli nejvyšší potentáti zdánlivě sjednoceného kusu Evropy, zvaného Evropská unie (EU), všude prohlašují, že jsou představiteli dokonalého demokratického uskupení, každý kdo vidí ten politický kvas v němž se EU zmítá, musí zákonitě dojít k závěru, že to vše míří nezadržitelně k jakémusi novému druhu absolutismu, ve kterém se do čela celého společenství sedmadvaceti států neurvale prosazují dva nejsilnější, přehlížející všechny ostatní, které zřejmě pokládají za jakési své poddanské celky, potřebující vládu silné ruky.

   Ale zároveň se v tomto společenství již začínají výrazně prosazovat v některých unijních státech hlasy volající po reformu EU a její návrat k původním zásadám z doby jejího vzniku, které zaváděly statut společného volného trhu i pohybu osob bez vnitřních hranic, ke společnému řešení bezpečnostních otázek, ale to vše při plném zachování vnitřní suverenity jednotlivých členských států. Což v nejvyšších unijních organizačních složkách naráží na odpor především od těch členských zemí, které přikyvují ke snahám těch dvou zmíněných. které by z EU udělaly federalizovaný celek s centrálním řízením po všech stránkách. Ale tím ty vnitřní unijní problémy nekončí. Ze svazku EU se již všemožně snaží vyvázat Británie, která se tím stala i vzorem pro další, takže pokud stávající řídící orgány EU nepřistoupí k navrhovaným reformám může to skončit vystoupením dalších zemí ze svazku EU a nejspíše přímo rozpadem dnes tak vratkého svazku. Je už jasné, že v řadě zemí ze svazku EU sílí hlasy odmítající stávající plíživé omezování jistých svobod a nenápadné nastolování nové diktatury samozvaných, která by vedla k totalitnímu zničení národních států.

   Závažným faktem, o kterém se zmiňujeme v úvodu tohoto textu, je skutečnost, jak málo občanů naší země si uvědomuje hrozbu nového diktátu, ke kterému očividně současné vedení EU směřuje. A naši občané, ti řadoví (!), proto ani nevnímají skryté působení veřejných médií ve prospěch “nenahraditelnosti unie, organizované agenty federalizace, kteří na dálku zaprodatelná média ovládají. A toto působení je víc než nebezpečné, neboť působí především na mladou generaci, jejíž životní zkušenosti jsou nulové, a která proto bezmyšlenkovitě a ochotně přizvukuje hlasům zaznívajícím z EU přes média, vynášející zářnou budoucnost v unii jako něco nepřekonatelného. A současně s tím tato uvedenými agenty nasměrovaná média zároveň dnes mladou generaci nabádají k humanitárnímu přístupu k “trpícím migrantům přicházejícím si v nouzi do Evropy pro pomoc.

   Součástí uvedeného cíleného přesvědčování veřejnosti je dnes samozřejmě i nově propagovaná genderová převýchova národů, mířící k jejich rozkladu. A mladé generace, podporované v tomto směru aktivně Pirátskou politickou stranou, tomu mámení podléhají. Všechny tyto dezinformační kampaně, šířené Českou televizí a dalšími médii, mají na občany naší republiky obrovský vliv. A vše je to zcela nepokrytě hrazeno každým z nás cestou povinných poplatků. Sumárně to nejsou korunové prkotiny, ale megalomanské částky, nad kterými zůstává rozum stát. Ale médiím, která při svých technických a finančních možnostech nepatří ke “klanu vyznavačů Velké Evropy”, je jejich činnost znesnadňována, jak jen se dá. Nádherně to mají evropští tvůrci nového světa vymyšlené …

   Otázkou je, co se proti tomu dá dělat. Jako jednotlivci proti tomu celému mediálnímu tažení novodobých “západních křižáků” neuděláme nic. Na ty by nestačil ani náš Jan Žižka se svými cepy a sudlicemi. Ale cesta k záchraně existuje, i když hodně trnitá. Máme-li se zachránit před porobou a stát se opět svobodnou zemí, máme jedinou možnost. Až zase budou parlamentní volby podpořit svými hlasy ty politické strany, které po dobu své činnosti v tom našem politickém panoptiku dokázaly alespoň v rámci možností vyvíjet politický tlak mířící do jádra EU s cílem vyvolání výše uvedených reforem, a které zájmy naší země kladou na první místo před unií. A my starší, kterým ještě evropská propaganda nezatemnila mysl, bychom měli obětovat více času pro své děti a vnoučata na debaty o minulosti i naší současnosti, probírat s nimi “ta pro, i ta proti”, aby se jim rozsvítilo ...

NÁRODNÍ PROSPERITA