JSOU PLOTY … A PLOTY

   Dávno pryč jsou už časy kdy naši zemi obepínaly ploty z ostnatého drátu, někde i pod elektrickým napětím, které nejen chránily naši zem před “průniky nekalých živlů” zvenčí, ale také “omezovaly naše občany v rozletu”. A jak byly navíc hrdinnými ochránci hranic hlídané. Ta doba však je už minulostí. Teď již, díky novým společným evropským zásadám, se na Šumavě nemusí houbař bát popoběhnout kousek do Bavorského lesa pro výstavního hřiba, který jej odtamtud přes hranice na dálku volá a láká.

   A také na hranicích již na silnicích, vedoucích od nás do Němec, nestojí u závor ozbrojenci v zeleném, kterým se tehdy člověk, jemuž se dostalo výsady vlastnit povolení k cestě do zahraničí, musel prokázat pasem s výjezdní doložkou a ukázat veškerý obsah zavazadla nebo auta. Teď už auto přefrčí jedna radost bez zastavení. Zkrátka tradice “hraničních plotů” padla s naším vstupem do Evropské unie (2004) a implementací Schengenských dohod (2007).

   U nás jsme ty ploty poslušně zlikvidovali, i když někteří pamětníci na to reagovali skřípěním zubů, ale jak se později ukázalo někde ta vzpomínka na ty zadrátované hranice přece jen v paměti lidí zůstala. Přesvědčilo nás o tom to, co se stalo v létě roku 2015 za vlády Viktora Orbána, který nechal na hranici se Srbskem, která byla zároveň vnější hranicí Schengenského prostoru, postavit za 8,5 mld. maďarských forintů bariéry, ve snaze zastavit migrační krizi ohrožující jeho zemi migrací nežádoucích živlů odkudsi z dáli přes Srbsko. Z čehož se Evropská unie moc neradovala, ale Viktor Orbán se nedal za nic a nikým od stavby bariéry odradit.

   Ale letos se v rámci Evropy ta “tradice hraničních zátarasů” zase nějak probudila. V Dánsku totiž začali budovat také hraniční plot, naštěstí bez elektřiny, na hranicích s Německem. Ale nebylo to tentokrát nastraženo jako v Maďarsku proti lidem. Ve zprávách bylo uvedeno, že to má být jen ochrana Dánska před průnikem prasečím morem nakažených divokých prasat z Němec. Tak to jsme si oddechli ...

   Jenže ony jsou “ploty a ploty”. A nemusí být zrovna fyzické, vytvářené ze stavebních materiálů. Existují i ploty iluzorní, nehmotné, ploty mezi lidmi, vznikající všude tam kde dochází k výrazným názorovým rozdílům mezi různě smýšlejícími lidskými uskupeními. K rozdílům ve víře, společenské kultuře, nebo národním cítěni, mezi patrioty proti světoběžníky, apd. A ty jsou mnohdy mnohem nebezpečnější než ty fyzické. Neboť se šíří a s časem narůstají natolik, že někdy mohou přerůst i v ostrý konflikt. A přitom takové rozdílové neshody by byly v podstatě snadno řešitelné, jen kdyby lidé přistupovali k řešení bez zaujetí a hledali společně konečná východiska v rozumných dohodách. Ale na to, jak se ukazuje, současné lidstvo zatím ještě není dostatečně vyspělé …

   A tam, kde se vedou jednání, která by mířila k vzájemné oboustranné shodě, jako je tomu třeba v současnosti ve vztahu “Evropanů” k africkým migrantům, kde základní překážkou je pro “Evropany” značná kulturní rozdílnost i téměř barbarská mentalita přicházejících migrantů, již od mnohých “Evropanů” zaznívá, že nějaký ten plot, který by zastavil průniky afrických migrantů do Evropy, by na těch hranicích Schengenského prostoru EU neuškodil. A že by ten plot prý mohl jenom virtuální, představovaný sítí ozbrojených strážců hranic, kteří by každou nezákonnou migraci znemožnili. A to by možná bylo nejlepší a nejhumánnější řešení současné migrační krize. Tady uvnitř Evropy se snad, i přes nějaké ty národnostní rozpory mezi unijními státy, přece jen při troše dobré vůle nějak shodneme, i bez hraničních plotů ...

NÁRODNÍ PROSPERITA