JSOU LIDSKÁ PRÁVA HROZBOU?

   Lidská práva se v poslední době stala doslova tantrou, tedy posvátným souslovím méně úspěšných, nebo přímo neúspěšných politiků, ale zároveň jsou také zrádnou útočnou zbraní menšinových uskupení a různých občanských společenství při prosazování jejich ne vždy zdůvodnitelných práv ve sporech s většinovými soupeři. A třebaže je to nelogické, většinou v takových sporech ta lidská práva působí jednosměrně, obvykle ve prospěch menšinových účastníků sporu. Například ve sporech týkajících se lidských práv občanských menšin to dokonce je reflektováno veřejně jako přijatelná “oprávněná pozitivní diskriminace”. Což je stejný nesmysl, jako ta švýcarská modrá kráva z reklam na čokoládu …

   Mají-li být lidská práva pro všechny plnohodnotnou jistinou, měla by ta jejich dosavadní jednosměrnost zmizet, a místo ní by se měla dál vždy uplatňovat rovnost práv bez ohledu na to v jaké situaci jsou ti, kteří se na ně odvolávají. A vždy by si všichni, kteří se na ně odvolávají měli uvědomit, že nic nemůže být jednostranné, že vždy s právy musí být nezlomně spojeny také určité povinnosti. Ale bohužel právě toto si mnozí lidé vůbec neuvědomují, a někteří dokonce žijí v představách, že když volají po svých lidských právech, tak že na nich nikdo nemůže vyžadovat plnění nějakých povinností. Ano, až tak hluboko se totiž do naši společnost zažrala nedomyšlená polistopadová „absolutní svoboda člověka“. Ti, kteří se těch práv v souladu s pozitivní diskriminací dovolávají, aniž by přitom připouštěli, že i oni mají určité povinnosti, se samozřejmě bouří, a naopak u ostatních lidí, neuznávajících jednosměrnost lidských práv, to logicky vyvolává též nevoli. V žádném případě však se nikdo těch, kteří se tak rádi pozitivní diskriminace dovolávají, nemůže cítit ukřivděn nedočká-li se jí, protože tím by jen prokázal svou vlastní neschopnost sžít se s demokratickými zákony a pravidly.

   Otázkou je, co s tím. Základním titulem lidských práv byla od počátku rovnost všech lidí bez rozdílu pleti, národnosti, rasy. A v tom v zásadě problémy nejsou. Ale objevují se navíc k tomu jakési doplňkové podtituly, které tu rovnost nenápadně posunují někam jinam. A jedním z nich je právě ta pozitivní diskriminace, která otevřeně říká, že jsme si sice všichni rovni, ale někteří z nás že jsou přece jen o něco rovnější. Všechny takové doplňkové podtituly jsou vytvářeny a přijímány politiky jako projev chvályhodné liberálnosti naší společnosti, který prý jen šlechtí naši demokracii. Ale není tomu jinak? Pro logicky a rozumně uvažujícího člověka to může demokracii v základech znehodnocovat a vnášet do ní nežádoucí nelad. To by si měli politici uvědomit, tedy pokud si na chvilku vůbec udělají čas na to, aby se nad tímto problémem zamysleli …….

NÁRODNÍ PROSPERITA