JSOU LIDÉ OPRAVDU TAK OMEZENÍ ?

     Od voleb a vzniku nové vlády někdy neuplynou ani 3 měsíce a lidé už začínají brblat : „To jsme jim zase skočili na špek … je to zas to samé, jako to bylo … dostala se tam zas stejná prospěchářská sebranka jako minule … naslibovali toho, ale už o tom neví … že existujeme si všimnou zas až před volbami … apod.„.  A opakuje se to periodicky každé čtyři roky. Někdy i častěji. Když nějaká vláda zkolabuje dřív než jí vyprší mandát. Jako kdyby cosi  zároveň s vyhlášením termínu voleb vypnulo lidem v hlavách nějaký vypínač pro sekci myšlení. Co se to děje ?

     Je to jenom důsledek toho, že lidé, kteří v sobě objeví předurčení pro politiku – což se stává především těm, kteří pro takovou práci mají pramálo předpokladů – sice hrozně rádi slibují, ale dost neradi své sliby plní. A většinou navíc, když se do té politiky opravdu dostanou – díky tomu, že před volbami dokázali voliče dostatečně zblbnout – nezapomínají už jenom ty sliby, ale mnohdy i na slušnost.

     Ano ! Tak jak je popsáno v prvním odstavci, lidé dopadají jenom díky tomu, že politici si až moc dobře uvědomují, že kdyby před volbami řekli lidem co si opravdu myslí, nikdo by jim hlas nedal. Však to jeden náš politik před časem přiznal i před TV kamerou. Ovšem něco voličům říci přece jen musí a proto se uchylují k polopravdám, mlží jak se dá, a dost často si i opravdově zalžou. A aby na to lidé nepřišli, udělají za pomoci medií – která zpravidla své propojení s politiky a jejich stranami popírají, ale pilně provozují – s využitím metodiky staré pravdy, říkající, že "100x opakovaná lež se stává pravdou", i z té nejabsurdnější lži pravdu přímo svatou, jen když jim pomůže dostat se do toho vysněného politického ráje. Jímž je pro ně sněmovna, senát, vláda, nebo alespoň křeslo nějakého toho náměstka či sekčního ředitele.

     Kdyby politici přestali využívat – nebo spíše zneužívat – medií k ovlivňování veřejného mínění dle metody "100x opakovaná lež se stává pravdou", už by se za těmi současnými dávno „slehla zem“ a už by po nich nikdo ani nehlesl ! Ale lidé, a zejména v naší zemi - a samozřejmě i ve všech dalších zemích důkladně poznamenaných „socialistickým spřažením s velkou zemí sovětů" - si žel za ta dlouhá léta totality zřejmě odvykli samostatně myslet. A jak se v minulosti naučili, věří všemu co řekne někdo z vládních kruhů, zvláště okomentuje-li to kladně nějaký novinář či politolog, protože ti to přece musí vědět. A podle toho pak volby vypadají tak, jak dopadají.

     Proletěla-li vám nyní, když jste to dočetli až sem, hlavou otázka co proti tomu příště udělat, dovolím si na ni odpovědět. Není to nic složitého. Co dokáží udělat – a většinou dokonale zbabrat – představitelé velkých stran, to si snad každý dokáže vybavit. Takže  pozornost je třeba zaměřit jinam. Zkusit třeba některou z těch stran, které vládnoucí strany řadí mezi nebezpečně extrémistické – ačkoliv jsou spořádanější a rovnější než ty, které je mezi extrémistické subjekty zařazují – a tak rádi soudně zakazují. Zkuste se na ně podívat pozorněji. Jsem přesvědčen, že na nich extrémistického naleznete pramálo. Neboť  ty opravdu extrémistické subjekty, jako jsou třebas anarchisté, naše vládnoucí kruhy spíš nenápadně, a někdy i hodně zjevně, ochraňují !

     Možná si nyní v duchu říkáte, že dát hlas nějaké ze stran, které stávající politická garnitura ocejchovala coby extrémistické, antiliberální, či přespříliš nacionalistické – to jest vlastenecké, národní – znamená zahodit ho, protože takové strany se přece – jak alespoň tvrdí media i většina vysoce postavených politiků – do parlamentu stejně nedostanou. Ale také se přece může stát – příznivců těchto stran přece neustále přibývá – že pár poslaneckých mandátů získají - i jeden poslanec dokáže ve sněmovně velkým stranám pořádně zamotat jejich plány - a tím si otevřou cestu do medií. Kde budou moci oslovit širší veřejnost a ukázat jí, že mnohé se dá řešit jinak a většinou mnohem líp, než jak to řešily a řeší dosavadní velké vládnoucí strany. Pro které stojí na prvním místě jejich strana a výnosné postavení pro její vrcholové představitele ! Zkuste se konečně nad tím vším zamyslet a pomozte jim tu cestu k veřejnosti otevřít ! Možná to hned nevyjde, ale pokud půjdou velké strany stejnou cestou jako doposud, cestou, která drtí střední vrstvu a ty nejchudší, jednou to vyjít musí. Třeba při dalších volbách. Čtyři roky je sice dlouhá doba, ale v životním měřítku to není nic !

© Anopheles