JEN DÁLE VPŘED, AŤ UŽ JSME ZASE ZPÁTKY

aneb

Z JEDNÉ TOTALITY, PŘES JAKOUSI DEMOKRACII, DO TOTALITY DALŠÍ

   Původní tvrzení, že hlavním cílem Evropská unie (EU) je vytvoření bezpečného prostoru volného trhu, už dávno zapadlo v zapomenutí. Platilo to jenom do chvíle, kdy se začala bortit vnitrostátní mocenská struktura Sovětského svazu i jeho vazalské vazby k tzv. „socialistickým satelitním státům“ střední Evropy. Tedy do chvíle kdy rozhodujícím silám tehdejší EU - pro které přednostním hlediskem byly zásady „volného trhu“ umožňující nejsnazší zisky - došlo, že s pádem „železné opony“ a rozkladem státních středoevropských systémů se jim otevírá cesta k novým a povětšinou nenasyceným trhům! Tedy k odbytu nadbytků jejich vlastních produktů, včetně těch, které se již v zemích tehdejší EU stávaly neprodejnými.

   A proto tito „ekonomičtí manažeři EU“ nejen uvítali, ale také okamžitě podpořili hlasy politických představitelů států EU, přicházejících s myšlenkou rozšíření unie o ty tak náhle „osiřelé státy středoevropské“. Představující nejen nová odbytiště, ale nabízející i možnost snadného uplatnění vlastního vlivu nad tamní ekonomikou. Takže brzo začala dosavadní EU postupně botnat, podle toho jak v nově k ní se přihlašujících zemích střední Evropy tamní světu otevření „reformátoři“ dokázali přesvědčit náhlým změnami rozrušenou společnost o té „jediné cestě“, kterou je „návrat do Evropy“. A původní vládci EU si spokojeně mnuli ruce a noví političtí představitele nově přijímaných států jim lokajsky skládali hold … !

   A velmi brzy mezi sebou začali političtí představitelé zakládajících států EU diskutovat o tom, že unie bude potřebovat i po politické linii nové uspořádání vzájemných vztahů mezi jednotlivými členskými státy i uvnitř unie a ujednocení některých základních pravidel. A než se čas sešel s časem, EU začala pilně vytvářet svoji novou administrativu, založenou na ryze byrokratických principech, v níž se za odměnu vždy našla mnohá výnosná a tučně honorovaná místečka pro dostatečně loajální politiky nových členských států. Kteří už se doma ve svých zemích postarali o to, aby tamní občané přijímali pokyny i sjednocující zákonná ustanovení bruselského ústředí EU bez přílišných protestů.

   I stalo se, že lidé se dočkali volného pohybu po celé EU bez ponižujících hraničních kontrol – což přivítali nejen ekonomicky lépe zaopatření občané, ale také různí jedinci, kteří se dostávali do střetu se zákony – zmizely celní bariéry – což velice přispělo k útlumu mnohých ekonomických aktivit v nových zemích EU díky jejich neschopnosti odolat zahraniční, mnohdy silně dotované konkurenci a naopak otevřelo cestu k novým těžkým ziskům firmám

zahraničním – a nově do EU začleněné země, díky domácí proevropsky naladěné politické elitě postupně začaly po kouscích ztrácet svoji dosavadní suverenitu. Svým způsobem se tyto země opět dostávaly do situace podobné té, ze které se po pádu „železné opony“ a rozpadu sovětské nadřazenosti vymanily. Z područí „moskevského“ … do područí „bruselsky-evropského“... !

   Jenomže euro-evropští politici se namlsali a jak je vidno … to co dosáhli, jim ještě nestačí. A tak si nejprve prohlasovali ustanovení jakéhosi „evropského prezidenta“, zatím sice pouze jen jako reprezentativní osobnost, ale zároveň začali mnozí – hlavně ti ambicióznější - přemýšlet o tom, že je načase zvažovat znovu již jednou odloženou myšlenku federalizace celé Evropy. Zřejmě se zhlédli v bývalém Sovětském svazu a s ní si o tom, kolik moci by jim takový systém mohl poskytnout. A ti „regionální“, to jest páni politici z „okrajových zemí EU“, jim k tomu už teď v duchu přizvukují, neboť i na ně by při realizaci takové systémové změny Evropy určitě nějaké další tučně obdařené korýtko zbylo … !

TAKŽE NEŽ SE NADĚJEME, BUDEME V TÉ EURO - ŽUMPĚ PO KRK !

ALE JEŠTĚ SE TO DÁ STOPNOUT ! ! !