I SLOVA SE PROBOUZEJÍ !

   Při úklidu knihovny jsem narazil na Gogolova “Tarase Bulbu”, malou to novelu z historie ruského kozáctva. Krátce po tom, co jsem na Internetu četl zprávu, že se k doněckým a luganským domobrancům, tj. ke všem těm dělníkům, horníkům, úředníkům, zemědělcům, učitelům, studentům atd., totiž připojují doněčtí kozáci, kteří zřejmě nikdy nepřipustí, aby jim vládli protiruští, jimi nezvolení pravicoví nacionalisté a fašisté z Kyjeva. A tu jsem si uvědomil, že někdy se mohou i slova, vyslovená či napsaná někdy před 180-ti roky, probudit a připomenout, že v lidském společenství vyslovené pravdy ne vždy umírají.

   V novele N.V. Gogola Taras Bulba k shromážděným kozákům říká: "Vím, je to teď v naší zemi někdy podlé. Lidé jen myslí a to, aby měli plné stohy obilí, stáda koní a ve sklepích medoviny; přejímají, čert ví proč, všeliké busurmanské obyčeje; opovrhují svým jazykem, svůj se svým nechce mluvit, svůj svého prodává, jako se na trhu prodávají neživí tvorové. Přízeň cizího krále, ba ani ne krále, nýbrž jen špinavá přízeň polského magnáta, který je bije přes hubu, je jim dražší než každé bratrství." *** A v závěru, když už téměř umírá na popravčí hranici uchvatitelů, prorocky volá: "Myslíte, že je na světě něco čeho by se kozák zalekl ? Počkejte jen, přijde doba, kdy poznáte co je pravoslavná ruská víra ! Z ruské země vzejde car, její car, a nebude pak na světě síly, která by se před ním nesklonila." A došlo mi, že přesně stejná slova jakoby nám dnes minulost připomínala. Ve vztahu k tomu co se děje dnes na Ukrajině, k RF a jejímu prezidentu Putinovi, a i k tomu co zaznívá z té “druhé strany”. Kde je pravda, to se normální člověk dnes nedozví. Jak z jedné, tak z druhé strany, media spolu s politiky a jejich přisluhovači chrlí spousty “zaručeně ověřených informací”, které za pár dní bezostyšně popřou, a politickým analfabetismem nakažená veřejnost se v tom tak říkajíc motá jak nudle v bandě. A do toho jak prskavka každou chvíli zasrší varovná zpráva o hrozícím nebezpečí nového válečného konfliktu, a aby toho nebylo ještě málo také nějaká zpráva o nové hrozivé nákaze, která zase kdesi propuká.           

   To, co v knížce N.V. Gogola říká Taras Bulba ke shromážděným kozákům, sedí na naši dobu a naši společnost jako ušité. Pro valnou část našich spoluobčanů je touha po hromadění majetku nejvyšším smyslem, také čert ví proč přejímají pochybné obyčeje “Nové Evropy”, komolí svůj jazyk a i jím opovrhují, jedni se uzavírají do sebe a separují od druhých jsou-li jen trochu jiných názorů nebo lépe postavení, každý cizák, který je opovržlivě přehlíží, je jim bližší než člověk vlastního národa. Naše země, která se z historického hlediska teprve nedávno vymanila z cizího područí jen proto, aby zas hned díky podrazu svého vlastního prezidenta spadla do područí dalšího, upadá díky tomu, co se zde odehrálo zhruba v předcházejících necelých dvaceti pěti letech, jak ekonomicky, tak úrovní všeobecné vzdělanosti a společenské kultury, ale také zejména v oblasti všeobecné morálky.

   Ze systému v němž vládla “jedna strana” jsme se propadli do ještě pochybnějšího systému ve kterém vládne hned několik stran najednou, a málokdy v souladu, který by byl naší zemi ku prospěchu. A tomu se říká “demokracie”. Kolem dokola zaznívají fráze o rovnoprávnosti lidských práv, ale vidět to není. Zase záleží na tom jaké má kdo politické postavení a ekonomické zázemí, kde nezáleží jak se k tomu dostal či jak jej nabyl, nebo na tom jak dokáže darebácky zneužívat těch zmíněných frází o lidských právech k parazitování na státních podporách. Kupředu se v oblasti komunální politiky a řízení ženou příslušníci nové generace, především pod záštitou některé z politických stran, aniž by k tomu měli potřebné předpoklady a pro ty je každý kdo se už blíží věkem k svému důchodu, nebo ten kdo již mezi seniory patří, skoro nežádoucím prvkem, na který není třeba brát ohled.

   A o tom, co je vlast a co je vlastenecká morálka, už se pomalu lidé bojí i promluvit. Vyšlápli jsme si přece díky naší znovuzrozené politické elitě do světa a z té cesty se nedá uhýbat. Ať nás to stojí, co stojí. Že jsme pro tu “lepší část” Evropy jen zemí na úrovni “třetího světa”, to přece nic neznamená. Hlavně, že jsme Evropané. Vždyť těmi budeme i kdyby nám “koukala sláma z bot”. Poddaných nikdy a nikde nemají vládci dost. Hlavně tak poslušně přitroublých, jako u nás ! Připomeňte si zpětně výše uvedená slova Tarase Bulby a zkuste si je promítnout do naší situace.   *****   /text od našeho čtenáře/

NÁRODNÍ PROSPERITA