GORDICKÝ UZEL Z DÍLNY NAŠICH NOMENKLATUR

Když přijde v mediích řeč na příčiny neutěšeného stavu, do něhož jsme se dostali, naše nová politická šlechta ihned sborově spustí pokřik, že to jsou ty neblahé důsledky předlistopadové minulosti, desetiletí totalitního komunistického režimu. Pravda však je skryta úplně jinde. V samotné základní koncepci, z níž naši "polistopadoví tvůrci demokracie" vycházeli. Snažili se vytvořit něco nového, nebo chcete-li pokoušeli se obnovit něco co tu už jednou bylo za časů první československé republiky, tedy demokracii, ale základní koncepci převzali beze zbytku od svých nomenklaturních předchůdců. Halasně nás sice přesvědčovali, že s nomenklaturními zvyklostmi z časů totality už je konec, ale ve skutečnosti se jich dál drželi, jako klíšťata! 

     Kritizovali sice přičinlivě předcházející systém z časů "vlády jedné strany", ale přitom se ze všech sil snažili vytvořit systém téměř totožný. Rozdílný jen v tom, že už nevládne jen jedna strana, ale že se jich o moc pere hned několik. A dvě z nich, ty nejlačnější, si osvojují právo být tou první a rozhodující. Proto také v prvých fázích naše nová politická elita pramálo přemýšlela o tom jak rozumným způsobem zabezpečit chod státu a veškeré úsilí zaměřovala jen k tomu jak pomocí bombastických volebních kampaní získat důvěru co největšího počtu voličů, kteří jim mohou dopomoci ke korytu. A vůbec se přitom tato naše elita neštítila využívat ve svých kampaních množství nesplnitelných, ale lákavých slibů, na které lidé rádi slyšeli. Slibů, o nichž ti, kteří je rozhazovali plnými hrstmi, už předem věděli, že je nikdy splnit nemohou. Zajímalo je hlavně to, že se dostanou k lizu. Jak jejich strany, tak oni sami!

     A co z toho vzešlo? Především přehnaně zbytnělá ministerstva a úřady, ve kterých prakticky střídavě vládne jedna nebo druhá "velká strana" spolu se svými nohsledy. A podle toho také vypadají kádrové sestavy teamů. Na ministerstvech si vždy po volbách vítězná strana zahraje "škatule, škatule, hejbejte se" a obsadí si svými kádry rozhodující pozice, od ministra přes náměstky až k ředitelům odborů apod.  A protože u nás obvykle vyjde ve volbách tzv. "plichta", takže "vítězná strana" potřebuje někoho dalšího do teamu, pustí na krajíček ke korytu i své méně úspěšné stranické partnery

     Ale odborné znalosti příslušné odbornosti nejsou při obsazování funkčních míst tím prvořadým požadavkem, jak si možná myslíte. Kdepak, zásadně rozhoduje stranické postavení! Jako za předlistopadové komunistické totality! A velké strany mají stále pro případ potřeby v záloze připraveno několik "širokospektrálních kandidátů", pro které není problémem ujmout se jednou řízení ministerstva průmyslu a vzápětí třebas ministerstva kultury. Zkrátka vše opět běží dle starého hesla: „Nomenklaturní zabedněnci vpřed!“ A proč je tomu tak? Odpověď je nasnadě. Vždyť valnou část té naší nové polistopadové politické elity život v totalitním režimu dobře naučil "jak na to, aby člověk nebyl nula" a mnozí přeci už tehdy patřili k vybraným kádrům a dodnes jsou dál skrytě narudlí, což umně zakrývají "demokratickým mejkapem"  .......

     A výsledek? Vzhledem k tomu, že mnohý z pánů ministrů, nebo paní ministryň, má o oblasti již převzal do své péče většinou stejné povědomí, jaké má australský ptakopysk o antarktických tučňácích, nemůže se nikdo divit, když takové ministerstvo zplodí něco, co až přespříliš často vyvolává vzpomínku na onen pověstný Kocourkov. A přidáme-li si k tomu situaci v parlamentu, kde je také víc těch partajnicky uvědomělých než moudrých, nelze se divit, kam jsme se dostali a jak jsme dopadli. Tak daleko, že už i tzv. "banánové republiky" nás v mnohém předhánějí.

     Škoda, že si naši "polistopadoví tvůrci" předem nepřečetli něco o tom, jak to dělali ti, kteří kdysi stáli u zrodu Československa. Kdy si parlamentem vybraný předseda vlády s prezidentovým požehnáním pro jednotlivá ministerstva vybíral kandidáty do funkcí ministrů především mezi příslušnými odborníky! A přísně pak dohlížel na to, aby jim svěřená ministerstva patřičně klapala. Naše dnešní "politická elita" se ovšem stará především o to co je jejím stranám k prospěchu a bez ostychu obsazuje i rozhodující funkce dle hesla "třebas je to kozel, uděláme jej zahradníkem „. A tak se u nás už ani nikdo nemůže moc divit, že ministryní obrany se jednou stala bývalá šantánová zpěvačka, která pušku viděla nejspíš jen někdy o Matějské pouti, nebo že se ministrem školství mohl stát mladík, kterému na vysokoškolském diplomu ještě pomalu ani inkoust nezaschnul.

     Ale jak teď ten gordický uzel rozmotat? Nemotat, rozetnout! Ale to dokáží až strany, pro které bude práce v zastupitelských a dalších státních orgánech skutečnou vlasteneckou službou naší zemi a jejím občanům a ne jenom stranickým rýžovištěm zlata pro partaj i do vlastních kapes. Říkáte, že takové strany tu nejsou? Nemylte se, jsou tu! Jen je dnes naše velké strany blokují a všemi způsoby chrání veřejnost před tím, aby se s nimi mohla blíže seznámit. Zkuste takové strany najít a podle jejich programů už snadno poznáte, které z nich jsou ty pravé. Pokud zjistíte, že taková strana na první místo vlastenecky klade zájmy naší země a jejích řádných občanů, jste na správné stopě! A pak už to bude jen na vás. Zda opět dáte hlas některé z těch "velkých", či některému z jejich dosavadních nohsledů, o nichž jste se už mohli dostatečně přesvědčit, že na nás jen hrají velkou habaďůru ....... nebo jestli se vzpamatujete, vezmete rozum do hrsti a dáte svůj hlas nějaké méně známé straně, jejíž vlastenecký program bude alespoň zárukou pro budoucnost ....... !

© "Gnat"