EUROUNIJNÍ UMRAVŇOVÁNÍ

   To, čím nás v posledních letech tak milostivě “Evropská unie”, respektive její bruselská administrativa obdarovává, nelze ani náhodou nazvat dobrodiním. Tyto její produkty, dílo eurounijní byrokracie, jsou spíše dobře maskovanými a do demokratického roucha zahalenými virtuálními důtkami, jaké se kdysi používaly na neposlušné na galejích.  A aby jim to klapalo tak už předem ti slavní bruselští byrokraté i jejich představení zřejmě pokládají občany členských států jen za “nevychovaný dav”, který je zapotřebí průběžně “umravňovat” vhodnými vyhláškami, tak si v patřičném časovém předstihu zajistili neodmítnutelnost takových vyhlášek “dobrovolně všemi účastnickými státy schváleným zákonem”, který jim to zajišťuje. A teprve nyní se lidem v hlavách rozsvěcuje, kam ten zákon mířil a jak nám všem ruce nenápadně svázal. Že jím byly uzákoněny “virtuální důtky” na všechny neposlušné, kteří nechtějí ono “eurounijní dobrodiní” pochopit a bez odporu přijmout.

   Tak se teď podívejme blíže na ta “eurounijní dobrodiní”, která prý mají být všem jenom ku prospěchu. Začalo to už 14.6.1985 kdy pět původních zakladatelských států přijalo a schválilo “Schengenskou smlouvu”, to jest smlouvu o postupném rušení kontrol na společných hranicích, umožňující společný a v praxi neexistující hraniční režim a společnou imigrační politiku. Tato smlouva se pak stala základem pro všeobecné zrušení celních a pasových kontrol na hranicích vnitřních států EU, to jest pro vytvoření tzv. “Schengenského prostoru”, a stala se nedílnou součástí “eurounijního právního systému”. To pak logicky platilo i pro všechny další země, jak se do EU začleňovaly.

   A vše zpečetili ještě “Lisabonskou smlouvou”, pozměňující “Smlouvu o Evropské unii” a “Smlouvu o založení Evropského společenství”, touto novou smlouvou, jejíž cílem byla především reforma institucí EU a jejich funkcí. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, a Českou republikou ratifikována 3. listopadu 2009. V platnost vstoupila 1. prosince 2009.

   Z těchto smluv vychází to veškeré “dobrodiní”, které v naší zemi širší veřejnost s jásotem přijímala jen proto, že se už každý mohl v rámci “pravidel o svobodném pohybu” rozjet kamkoliv do světa a v rámci EU do kteréhokoliv jejího členského státu, bez ponižujících kontrol na hranicích. A nikdo z těch jásajících si tehdy neuvědomil, že stejné možnosti se dostalo každému grázlovi, přicházejícímu s nekalými úmysly, nebo naopak unikajícímu po nějaké lotrovině před spravedlností. To si lidé u nás uvědomují teprve nyní, a ještě ne všichni, když se nám díky tomu “svobodnému pohybu” ze Švýcarska vysmívá “podvodný magnát Bakala”, jenž si podvodně namazal kapsu po podivné privatizaci OKD, na kterého naše právo, vzhledem k jeho novému občanství, nedosáhne.

   Takže se nyní podívejme na některé zdánlivě méně nebezpečná ustanovení, která nám Brusel oficiálně, a někdy také napůl utajeně prostřednictvím nějakého unii dobře zavázaného vládního či politického činitele bokem zadává:

➢               Především musíme připomenout “do široka rozkročenou” problematiku rovnosti pohlaví, rasy a náboženství, vycházející z “Listiny základních práv a svobod”, která je součástí i našeho ústavního práva;

➢               o “předsudečné nenávisti” už jsme sice psali, ale myslíme, že další připomenutí její podstaty neuškodí. Tato “směrnice EU” otevřeně kryje udavačství a to i tehdy je-li udání založeno na pouhé domněnce, bez reálných důkazů o protizákonném činu! A ve svém důsledku dokonce k takovému beztrestnému udavačství lidi svým způsobem i vychovává. Podobně jako to dělali nacisté za války v Protektorátě, když vnadili k sobě vidinou odměny budoucí kolaboranty, tj. charakterově úchylné jedince. A pak díky těm “vybraným” se mnozí poctiví lidé dostávali do koncentráků, kde jej mohla čekat i smrt;

➢               a nyní k nám nově nyní přichází “směrnice o institutu strpení”, která má platit pro cizího migranta na našem území i tehdy, jestliže mu příslušný první „bezpečný stát“ do něhož se dostal neudělil anebo odebral azyl, a dokonce i tehdy, jestliže jej tento stát prostřednictvím svých soudních orgánů pravomocně ze své země vyhostil. U nás to prošlo hezky nenápadně, oklikou přes pár “uvědomělých poslanců” a vnitro. Tato směrnice tedy nyní k nám otevírá cestu kdejakému nežádoucímu migrantovi a to i přesto, že náš premiér a vláda oficiálně Evropské unii odmítli jakékoliv direktivní přidělování migrantů podle rozhodnutí úředníků Bruselu. To bylo jasně zveřejněno jak tady u nás, tak i ve světě! A Bruselská administrativa, za souhlasného přihlížení některých našich opozičních politiků, ještě má tu drzost, že zvažuje, zda by neměla naši republiku “za přehlížení unijních rozhodnutí” u mezinárodních institucí žalovat;

➢               a pak tu máme zavádění sexuální výchovy do škol 1. stupně i mateřinek, které prosazují v dosti nezřízené formě různí volnomyšlenkáři západního světa, ale proti kterému naopak negativně vystupuje nezanedbatelná část rodičů dětí, a také křesťanské církve. A též nelze bez přihlédnutí přejít nevhodnost inkluze (začleňování) nepřizpůsobitelných dětí ve školách základních do tříd mezi děti normální;

➢               a také nelze opomenout důrazně řadou politiků liberálního ražení prosazovanou “pozitivní diskriminaci” určitých etnik v sociální oblasti. Která, přes všechny řeči o rovnosti, preferuje menšinu a degraduje většinu do pozice druhořadých. 

   To, co vám tu dnes předkládáme je jen krátký výčet “dobrodiní”, kterými nám život EU oblažuje. Ale že to ještě asi není všechno, čím nás hodlá bruselská administrativa obdarovat, to nám ukáže budoucnost. Ale moc se netěšte, EU z nastaveného směru jen tak snadno neuhne.

NÁRODNÍ PROSPERITA