DÁNOVÉ MOHOU? ALE MY NESMÍME?

Vstupní informace: Ke konci června 2011 Dánsko obnovilo na svých hranicích hraniční kontroly. 

   Toto opatření, které je prakticky zrušením základní zásady Schengenských dohod. Dánové odůvodňují nutností zabezpečení před průnikem různých zločineckých a nežádoucích živlů do země. Díky Schengenským dohodám, prosazeným Evropskou unií, se Evropa stala neděleným prostorem, ve kterém přestaly mezi jednotlivými státy prakticky existovat hranice a s nimi související hraniční a celní kontroly. Podle budovatelů Evropské unie (dále jen EU) si to vyžádalo především zavedení volného trhu a samozřejmě to také přispělo k prohloubení osobních svobod evropských občanů. A naše republika se, díky lokajské podlézavosti našich politiků vůči všemu s čím nás EU ''podarovává'', k oněm dohodám poslušně připojila. Aniž by se někdo z těch, kteří to s takovým jásotem uvítali, alespoň trošku zamyslel (že by neměli čím?) nad tím co to přinese a s jakými problémy se díky tomu v budoucnu budeme rnuset potýkat!

   A co se stalo? Jen to, co mohl každý normálně myslící člověk předpokládat. Pro distributory a přepravce všemožného zboží (díky volnému trhu a odstranění celních bariér se dnes k nám už dovážejí z druhého konce Evropy i brambory - samozřejmě dotované - zatímco v našich bramborářských oblastech pole zarůstají plevelem, protože naši zemědělci bez dotací proti západní konkurenci nikdy nemohou obstát!) to samozřejmě přineslo spousty výhod, především snížení nákladů, ale hlavně nemalé navýšení zisků. Zároveň však ihned ''hraničního uvolnění'' začaly hojně využívat skupiny různých spekulantů, především z řad u nás tak rozšířené čínské a vietnamské komunity, k lavinovitému dovozu různého brakového zboží i protizákonných plagiátů zboží značkového.

   A ještě něco! Pro různé nekalé živly, a to nejen pro podvodníky a defraudanty, ale i pro vysloveně zločinecké elementy, se plně otevřely cesty k úniku před zákonem. Dnes někdo "zapíchne'' někde na naší Vysočině nějakého důchodce, obere jej o celoživotní úspory a už druhý den se může vyhřívat na některé mořské pláži kdesi ve Francii. Protože dnes už ani nepotřebuje pas. Stačí občanský průkaz a těch si takový darebák dokáže ukradnout, kolik se mu zachce. A policie tak říkajíc "utře nos''. Ovšem to pány politiky netíží. Dali přece lidem svobodu a ta je důležitější než stíhání nějakého lotra. Těch v poměru k voličům přece zas tak moc není a ve volbách se stejně neangažují. Ti přece znají jiné cesty k získání přízně vládnoucích stran. Například přes bankovní konta.

   Dánové se rozhodli a EU si ani neškrtla. Ony totiž o podobných opatřeních už před Dány začínaly uvažovat i další západoevropské státy. Například Francie. Takže smečka euro-úředníků musí protentokrát to dánské extempore mlčky přehlídnout. Napomínat Dány a obviňovat je z neposlušností by se EU nemuselo vyplatit. To kdyby k něčemu takovému přistoupila naše česká republika (a bylo by to hodně žádoucí!) to by byla jiná káva. V našem případě by Brusel vypěnil a na nás by se snesla pořádná sprška kárných opatření, především finančních. A mezi naší poltickou ''elitou'' by se našla celá spousta zastánců EU, kteří by se ruče přidali k bruselským kritikám. Odjakživa přece platí přísloví říkající ''koho chleba jíš, toho píseň zpívej’’! A našim politikům ty ''bruselské bohatě nazdobené chlebíčky" přece moc chutnají. Zvláště jsou-li ještě doplněny nějakým tím ''bruselským mokem'', podaným ve formě šeku prostřednictvím lokajů z nějakého bankovního domu.

   Dánové mohou, my nesmíme! Zatím pořád ještě jsme pro EU zemí, v níž se něco dát trhnout (stále je tu ještě co privatizovat!) a která je výhodným odbytištěm západoevropské nadprodukce i tam vysloveně už neprodejného zboží. Pro západní Evropu jsme přece ''rozvojovou zemí'' a to, že se jí naši politici klaní skoro až k zemi, na tom nic nezmění. Byli-li jsme před listopadem 1989 pod kuratelou Moskvy, byli-li jsme tehdy skrytě polo-autonomním státem, dnes jsme díky zaprodanosti našich politiků v obdobné situaci. Jen místo Moskvy vládne Brusel. Který si konečně s Moskvou, jak se ukazuje, dost rozumí. Řekneme-li dnes, že jsme ''spadli z deště pod okap", a hodně děravý, a dodáme-li k tomu, že jsme už díky pro-bruselské loajalitě našich politiků přišli o pořádný kus naší suverenity, ne-li již téměř o celou, nebudeme daleko od pravdy. V zemi v níž vlastenectví je zločinem a pravda přežitkem, se dá o svobodě sice květnatě mluvit, ale opravdovou svobodu tam člověk najde jen vzácně. Dík naší zdeformované ''zastupitelské demokracií" teď' máme i ''zastupitelskou svobodu''. V níž jsou svobodnými jen ti, které nám někdo jako naše zastupitele jednoduše vybral. A bude tomu tak dlouho, dokud v sobě naši občané neprobudí odvahu postavit se na vlastní nohy. Jako suverénní samostatný stát, který sice je ochoten s ostatním spořádaně a rovnoprávně spolupracovat, ale který se nedá od jiných šikanovat!

/ JTh. - 3.7.2011/