CO ZABILO NAŠE ŠKOLSTVÍ?

     Když jsem se před lety pozastavoval nad tím, kam naše nová politická elita vede naše školství, většina přátel na mne hleděla jako na přiblblíka, který se nemůže smířit s tím, že se něco má změnit k lepšímu. A mým slovům, že to s tím naším školstvím dopadne špatně, se tenkrát halasně vysmívali. A dnes ti samí, když slyší povzdechy odborníků o tom, jak naše školství upadá a jak úroveň vědomostí žáků a studentů jde horem pádem dolů, mi nyní přiznávají, že jsem tenkrát měl pravdu.

     Za stavu kdy stačilo naše školství jen oprostit od určitých "ideologických nánosů", kterými jej zaneřádila předešlá éra a rozšířit základní osnovy o výuku světových jazyků, spustili naši "polistopadoví myslitelé“ reformní smršť, stejně jako i v jiných oblastech. Najednou podle nich vše, co bylo vytvořeno do té doby, bylo špatné, zavrženíhodné a muselo se to proto z našeho života vymést. Systém státních škol byl kvalifikován jako zaostalý a obdobně jako v oblasti ekonomické začali naši reformátoři razit názor, že jedině privátní subjekty naše školství dokáží pozvednout.

     Byl to "skok bez padáku“! A jak se nyní ukazuje, dopadlo naše školství doslovně "na hubu". Díky zběsilým nápadům politiků a "teoretiků", které neměly rozumný základ! Kritiky, že školy požadují od žáků a studentů znalost zbytečně velkého množství pouček a informací, které si přece každý může najít v literatuře či na Internetu, s dodatkem, že pokud se od toho neoprostíme, budeme jen dál zaostávat za vyspělou západní Evropou, byly jen výplodem politicky angažovaných populistů značně omezeného duševního rozhledu. Dnes to, co ti naši reformátoři zaseli, nese hodně hořké ovoce.

     Obecným zjištěním je, že našemu školství chybí systém, promyšlené řízení i odborná kontrola jeho výslednosti. Jen to důsledek toho, že pro vládnoucí poltické strany, bez ohledu na jejich orientaci, bylo školství jen jedním z resortů, který může řadě vybraných straníků zajistit teplá místečka. A protože většina takovýchto adeptů na funkci ministra, jeho náměstků, ředitelů oborů či sekcí, postrádala povětšinou žádoucí odbornou způsobilost, ale kteří přitom vlastními nápady přímo sršeli, bez ohledu na to zda vůbec ony nápady mají zdravé jádro, dopadlo to tak, jak to dopadlo.

     Svoje také udělala obecná filosofie o tom, že co je soukromé, je vždy mnohem lepší než to státní. A když se k tomu pak přidalo přesvědčení, že "nepřekonatelná ruka volného trhu" vše srovná a odstraní všechny problémy, politici se toho chytli a spustili reformní proces, podle něhož se mělo naše školství vymanit ze své provincionálnosti a přiblížit Evropě. A v rámci tohoto procesu, který se posléze ukázal být procesem nepříliš prospěšným, nebo lépe řečeno procesem zhruba nedomyšleným a nesmyslným, začaly nám tu jak houby po dešti vyrůstat nové a nové soukromé školy všeho druhu. Gymnasia, střední školy do té doby nevídaných odborností a stejně i mnohé zcela nové nestátní školy vysoké. A protože, alespoň dle filosofie našich politických špiček, naše země v porovnání s vyspělou Evropou a světem měla neudržitelně nízký počet středoškoláků a návazně na tom také vysokoškoláků, režim spustil rozsáhlou kampaň, která měla veřejnost přesvědčit, že jeho reformy jsou tím pravým ořechovým. A veřejnost tomu bohužel uvěřila a lidé začali cpát své děti především na gymnasia a odtud na školy vysoké. A u těch přednost dávali vysokým školám specifického zaměření, jako jsou práva, filosofie a samozřejmě také ekonomika. Vysoké školy technického zaměření ovšem za takové situace začaly zůstávat v pozadí pozornosti.

     Ovšem to vše reformátorům nestačilo. Dosavadní osnovy, které byly pro školy daného typu a zaměření do té doby závazné, politici prohlásili za něco, co zřizovatelům škol jen omezuje svobodné rozhodování a rozvoj. A rozhodli, že každá škola má právo zorganizovat si výuku i výukové programy tak, jak jí to nejlépe bude vyhovovat. Díky čemuž nejen byla v pekle možnost kvalitativního srovnávání škol, ale také, jak se posléze ukázalo, u výsledné připravenosti prvostupňových žáků a absolventů škol středních se začal projevovat pokles úroveň. Dnes se dozvídáme, že tam, kde při srovnávacích soutěžích naši absolventi škol středních v mnoha oblastech stávali na čestných předních místech, se teď potácí kdesi vzadu, někde mezi rozvojovými zeměmi. A sami můžeme vidět, že to, čemu se říkávalo "všeobecné vzdělání", už našim absolventům středních škol chybí takřka úplně. Jsou sice schopni rychle si potřebné informace vyhledat na Internetu a mají specifický přehled v nějaké úzce zaměřené oblasti, ale to je vše. Mnozí tím připomínají spíše živoucí roboty, kteří jsou naprosto neschopni komunikovat s ostatními o čemkoli, co leží mimo jejich "specializaci".

     Navíc gymnasia se nám rozmnožila, jak se dnes ukazuje, víc než je zdrávo a zapotřebí a ještě k nim přibyly další různorodé soukromé střední školy s maturitou. A naopak naše učňovské školství, které mělo celkem solidní úroveň, se téměř zcela rozpadlo a stejně skončily i mnohé střední školy průmyslové. Takže řada u nás působících zahraničních průmyslových firem nyní marně u nás hledá potřebné střední kádry a kvalifikovaně připravené dělníky a musí si je vozit ze zahraničí!

     Výsledkem je, že maturantů máme jako smetí a každý z nich se logicky hned tlačí na nějakou tu vysokou školu. Bez ohledu na tom má-li k tomu předpoklady a schopnosti. Samozřejmě na státem řízené vysoké školy a především na vysoké školy technického zaměření, se studenti přespříliš nehrnou. Vždyť je tu celá spousta nestátních vysokých škol, kde se nějaký ten titul získá mnohem snadněji. Někdy i za necelý rok studia, jak dokázala jedna plzeňská fakulta!

     Samozřejmě takový nesystémově vytvořený "pseudo-systém" pohlcuje spousty peněz a přitom kvalita jeho "produktů" je víc než mizerná. A došlo to tak daleko, že dnes k tomuto závěru nečekaně začínají docházet i mnozí představitelé naší politické elity. Kteří znovu přicházejí s tím, že naše školství je nutno okamžitě znovu zreformovat, protože současný stav je věcně i ekonomicky neudržitelný. Jen nějak nejsou ochotni ani náhodou připustit, že to byly jejich strany a jejich předchůdci, kdo naše školství do současné situace zatáhl. A bohužel se současně dozvídáme, že zase bude ty reformy vymýšlet a řídit další "specialista přes všechno".

     Ať politici říkají co chtějí, to naše potlučené školství potřebuje jediné. Dostat do čela odborníka, schopného systémového myšlení a práce, který by se svým stejně myslícím teamem navrhl ucelený systém sítě škol všech stupňů, typů a potřebných zaměření, stanovil pro ně závazné rámcové osnovy a výuková pravidla a pak už by bylo jen na zákonodárcích, aby jeho návrhy, samozřejmě po důkladném posouzení a schválení dalšími odborníky pedagogy, požehnali formou zákona. Zákona, který by platil jak pro státem řízené či dotované školy všeho druhu a bez výjimek i pro školy soukromé!

     Bohužel ti, kteří se nyní pouštějí do reformy našeho školství, nemají o systémovém myšlení ani páru. Pro ně je základní premisou, že škol je přespříliš, že na ně nejsou peníze a tudíž svou reformu začínají stavět zcela nedomyšleně především na škrtech. Myslí, pokud se to tak vůbec dá nazvat, asi takto:

     Kraj, jeden ze zřizovatelů středních škol a gymnasií, zkonstatuje, že ve dvou sousedních městečkách jsou dvě, na jejichž provoz kraj nemá dosti financí. Takže krajští mudrcové jednoduše rozhodnou, že obě gymnasia organizačně sloučí v jeden celek, tj. do jednoho z těch dvou gymnasií a v tom druhém městečku gymnasium jednoduše zavřou. S argumentem, že mezi oběma městečky je přece ucházející spojení veřejnou dopravou. A mají vyřešeno i ušetřeno!

     Takto si zřejmě představují reformu naši "všemocní". Je to jak v tom pověstném Kocourkově! A ministerstvo se na to bude jen dívat. Ono totiž, jak si zřejmě jeho pan ministr i úředníci myslí, přece nemůže krajům do jejich působnosti zasahovat! Ve své působnosti mají jen přípravu obecných zásad školství a přímé řízení státem organizovaných a dotovaných vysokých škol. Za školy nižších stupňů ve městech a obcích přece neodpovídají. Podobně jako nemohou zasahovat do soukromých školských zařízení. To by přece bylo nepřípustné narušení pravidel soukromého podnikání!

     Takové reformátory, kteří se dnes chystají dál devastovat naše školství, je třeba rychle poslat k čertu! A ti, kteří se za za všechny ty roky o ten pád našeho školství tak iniciativně, ale nedomyšleně přičiňovali, by měli pro oblast školství dostat doživotní zákaz činnosti. Nic jiného se bohužel asi udělat nedá. Soudně již z důvodu promlčení budou zřejmě nepostižitelní. Jen škoda, že nelze obnovit středověké právo o pranýřích na náměstích. Mnozí z našich reformátorů by tam bezpochyby patřili. Nejen ti, kteří devastovali naše školství, ale tak vůbec. I z dalších oblastí. Ona ta "reformní mánie" se přece už v naší zemi stala obecným hitem pánů politiků .......

/jth/