CO JSTE TO S TÍM NAŠÍM ŠKOLSTVÍM UDĚLALI ?

   Nám i všemu světu náš pan ministr školství hrdě oznámil úspěšné zakončení „státních maturit“ při nichž neuspěla zhruba pětina studujících (20%) a jako třešničkou na dortu to ještě přizdobil žebříčkem deseti nejúspěšnějších gymnasií. S tím, že kompletní „žebříčky úspěšnosti i neúspěšnosti budou následně v krátké době zveřejněny na Internetu. A jen tak nenápadně upozornil, že se z průběhu letošních maturit poučil a že příští rok budou maturity probíhat v trochu pozměněné podobě.

   Kdo náhodou sledoval delší dobu rozporuplné diskuse, které se kolem těchto ministerstvem prosazených a organizovaných „státních maturit“ rozvinuly, ten z té „ódy na úspěšnost ministerského díla“ musí být úplně vedle. A musí se v duchu ptát proč tedy tolik odborníků tak rozhořčeně přípravu a skladbu maturit kritizovalo. Mimochodem včetně ředitele soukromého gymnasia, syna našeho pana presidenta, jehož škola se dostala na první místo žebříčku úspěšnosti! Ta diskusní „předehra“ a závěrečná „děkovačka“ pana ministra, spolu nějak nehrály. A nezasvěcený posluchač se teď musí ptát, tak jak to tedy s těmi „státními maturitami“ a naším školstvím obecně vůbec je. Zkuste si s námi trochu prosvětlit stíny, do kterých se naše školství díky různým „reformám“ zahalilo. 

   Nad tím naším „zdeformovaným“, nebo výrazněji řečeno znetvořeným školstvím, kroutí nechápavě hlavami i spousta skutečných pedagogů. Kteří se nad řadou změn, prosazených ministerstvem v průběhu let, už po dlouhé roky kriticky pozastavovali. A skutečností je, že většina z toho, co tito kritici přijímali vysloveně odmítavě, poukazujíc na zmatky které to do systému vnese, bylo záhy zase zrušeno. Bylo to často, jako v té pohádce kde král rozčileně říká „Vše co bylo nařízeno je zrušeno a co bylo zrušeno je zas nařízeno ... !“ Podívejme se tedy nyní podrobněji na některé nejkřiklavější stěžejní ministerské úlety.

   Ad 1/ Nejnesmyslnějším krokem bylo především „liberální rozhodnutí“ o zrušení školských osnov a vyhlášení, že to, jak si ta která škola výuku zorganizuje a naplní, je bez jakýchkoliv výhrad věcí ředitele dané školy. Že osnovy jsou jen neblahým dědictvím po komunistickém režimu, který pomocí nich výuku uměle usměrňoval a manipuloval tak s myšlením žáků a studentů.

   Tímto rozhodnutím ministerští reformátoři, jimž raději říkejme deformátoři, vnesli do školského systému nezřízenou a nekontrolovatelnou anarchii a dnes už víme, že ti, kteří ten nesmysl vymysleli, jsou viníky toho, že kvalita a výslednost našeho školství v průběhu posledních let tak výrazně poklesla. Současný pan ministr něco takového sice také ve své řeči naznačil, ale otevřeně a naplno se to říci neodvážil. Jen k tomu dodal, že připravuje obnovení základních osnov, ale nejprve jen pro nejnižší ročníky škol základních a teprve podle toho jak se to během pár let osvědčí, že by se to mohlo rozšířit i na školy střední.

   A jaký závěr si z toho můžeme udělat? Že celý ten experiment se zrušováním všeobecně platných školských osnov byl výmyslem a dílem hlav omezených, který prakticky zcela znemožnil posuzování kvality výuky i jejich výslednosti a že by neškodilo dnes tyto hlavy vyhledat a pokud stále ještě působí v resortu školství, rychle se tam s nimi rozloučit. Pro jistotu, aby se jim v hlavách zas nevylíhl nějaký další stejně nesmyslný nápad!

   Ad 2/ Skoro stejně nesmyslné bylo politicky ovlivněné zjištění, že naše země trpí nedostatkem škol a to zejména škol středních s maturitou. Na které navázalo další politicky motivované rozhodnutí, že počty takovýchto škol se musí v zájmu zlepšení všeobecné vzdělanosti co nejrychleji pozvednout.

   To doslova vyvolalo lavinu, která ministerstvo spolu s příslušnými úřady zaplavila žádostmi různých institucí i soukromníků o povolení založit a provozovat takou či onakou školu. Samozřejmě s maturitou, jak jinak. Základních škol se to, až na malé výjimky, prakticky netýkalo. Ty pro nové podnikatele v oblasti školství nebyly dostatečně ekonomicky atraktivní. Ale u škol středních tomu bylo jinak. V jejich rámci vznikaly školy nejen obvyklých oborů, ale i školy s obory zcela novými a většinou dosti neobvyklými. A v souběhu s tím se naopak začal hromadně rozpadat systém učňovského školství. Protože toužebnou vizí těch, kteří náhle z ryze podnikatelských důvodů vstoupili do školského systému, zřejmě byl „zedník s maturitou“, bez ohledu na to, že po absolvování nepozná cihlu od kvantlíku (Pozn. autora: Odštěpek cihly vhodný k zaplnění nějaké mezery.) Samozřejmě vznikly i střední školy se skutečně nedostatkovými a potřebnými odbornostmi, ale víc bylo těch „prapodivných“, pro které bylo snazší zajistit vyučující personál.

   A zas jaký si z toho můžeme udělat závěr? Nových středních škol sice vznikla spousta, ale o jejich skladbě výuky a tematičnosti dodnes ministerstvo školství ví pramálo. Kdyby se udělala mapa škol středních, zpracovaná po vzoru map středověkých, byla by na ní zakreslena spousta enkláv doplněných popiskou „Hic sun leones“, po česku „zde jsou lvi“, říkající čtenáři, že tam je něco neznámého, tajuplného a nepopsatelného. A dnes se ukazuje, že spousta takovýchto středních škol byla a je jen podnikatelským podfukem, který naše školství těžko něčím pozvedne a vylepší.

   Ad 3/ A třetí nesmyslností je dokonale uhozený a panem ministrem tak nyní opěvovaný systém „státních maturit“. Nejen s ohledem na jeho nákladnost a pochybnou přínosnost, ale především tím, že plošně dává do jednoho pytle všechny druhy škol.

   To zase mohla vymyslet jen nějaká další hlava omezená. Dát dohromady obsahově maturity gymnasistů s maturitami škol středních odborných a dokonce i škol s učňovským zaměřením, to opravdu dokáže jen vyslovený trouba. V předešlém systému byla gymnasia, která byla předkrokem ke studiu na vysokých školách především humanitárních směrů, byl stanoven jiný obsah a rozsah zjišťovaných vědomostí, než pro tzv. střední školy odborné (průmyslové, obchodní akademie apod.), které byly pro některé konečným stupněm, ale pro ty úspěšnější také odrazovým můstkem pro studium na některé vysoké škole technického zaměření. A školy vysloveně učňovského zaměření neměly maturitu, ale končily odbornou závěrečnou zkouškou! Naši novátoři, ve snaze získat pro své statistiky co největší procento lidí s maturitou, to všechno smíchali dohromady a udělali z toho dokonalý „ein topfel“ ! A bez ohledu na tom jak je to nesmyslné, se snaží srovnávat navzájem nesrovnatelné !

   A zas jaký si z toho teď můžeme udělat závěr? Jenom ten, že za ten trapný výsledek můžeme poděkovat dokonalé nekompetentnosti těch, kteří ta tím vším stáli a stojí. A ty nesmyslné náklady na celou akci by měli rukou společnou zaplatit všichni, kteří se na tom podepsali. Pokud pak jde o maturity jako takové, dá se říci, že nejoptimálnějším řešením bude návrat k předcházejícímu systému. Který byl mnohem úspornější, účinnější a umožňoval zároveň objektivněji hodnocení znalostí absolventů.

   Ad 4/ A jsme u vysokých škol. Nakolik jsme měli kvalitní vysoké školství, které mělo zvuk i ve světě, i do něho naše všehoznalá a všehoschopná nová elita zavrtala. Zdálo se jí především kapacitně nedostačující, a proto vyprovokovala vznik řady nových vysokých škol, především takových oborů, umožňujících co možná nejrychlejší a nejsnazší získání titulů, které se představitelům této elity zdály pro jejich budoucí uplatnění nejvhodnější a potřebně zvučné.

   Výsledkem bylo „zrození“ celé řady soukromých vysokých škol, ze kterých se záhy po získání akreditace a schválení ministerstvem školství staly, jak se ukázalo, výrobny jakýchsi „rychlokvašek“, rozdávajících tituly různého stupně takřka na požádání a jako na běžícím pásu. Jen proto, abychom ve statistikách jsme nefigurovali jako země s nízkým procentem vysokoškoláků.          

   A závěr? Kvalita většiny z těch nových vysokých škol je víc než tristní! Již u několika z nich probíhají vyšetřování z podezření na neoprávněné udělování titulů. A naše státní vysoké školy? U těch dnes můžeme konstatovat pokles úrovně, který je ovšem způsoben především skutečností, že naše vládnoucí elita těmto vysokým školám důkladně přitáhla finanční zdrojové kohoutky.

* * * *

   Takže co můžeme konstatovat zcela na závěr? Že jsme umožnili naší nové politické elitě, aby se na tomto poli chovala hůř než slon v porcelánu. Že jsme jí to dovolili už jenom, tím že jsme ji opakovaně volili i když už bylo jasné, že je to klan vyžírků bez potřebných kvalifikačních předpokladů a v neposlední řadě také bez solidního morálního základu.            

   A co s tím dál? Pro všechny školy základní i střední, včetně škol soukromých, stanovit všeobecně závaznými osnovami obsah i rozsah výuky, s diferenciací dle typu školy a tím zajistit standardní rozsah znalostí žáků a studentů. Obnovit zároveň systém učňovského školství s příslušným zaměřením dle potřeb podniků i společnosti.

   U škol středních se vrátit k bývalému diferencovanému maturitnímu systému a u učňovského školství k odborným závěrečným zkouškám sloužících jako podklad pro vydání výučního listu. Obnovit zároveň také celostátní systém školských inspektorátů, jako prostředku pro průběžné sledování kvality výuky v jednotlivých školách i pro prověřování kvalifikovanosti pedagogů.

   U nestátních vysokých škol prostřednictvím rozšířené akreditační komise zorganizovat prověření kvality a dostatečnosti jejich pedagogických sborů a na základě získaných výsledků těmto školám stanovit podmínky, za nichž jim bude další činnost umožněna. U vysokých škol státních pak bude nutno bezodkladně řešit jejich celkové ekonomické zabezpečení.   

/pedagog v.v./