BACHA NA DEMOKRATY

   Před **HADEM ´89** [čti: Havlovo demokracií ´89] se o demokracii veřejně příliš nemluvilo. Vládly nám zde již víc než 40 let **komunistické nomenklaturní kádry**      a lidé si už za ta léta zvykli na **socialistické soužití**. Vlády **nomenklaturních kádrů** tehdy prakticky oficiálně podporovala celá společnost, jak poslušnými aktivitami  **registrovaných komunistů**, tak i **mlčením nestraníků**. Demokracie žila jenom v myslích malé části přežívajících pamětníků první republiky, nebo ve filosofických slovnících. A ke slovu se dostala až s nástupem **Velkého Havla**.

   Vše, co se poté událo, ovšem vycházelo ze struktury naší tehdejší společnosti. **Organizování demokratizace** se pohotově, ve shodě s **HD-teamem** [tj: s Havlovou disidentskou partou], ujaly především naše bývalé **nomenklaturní kádry** se svými nejbližšími, které ruče **převlekly kostýmy**. A i řadoví komunističtí straníci, kteří též navětřili šanci, se k nim samozřejmě ochotně připojovali. Takže celá ta naše **demokratizace** probíhala od samého počátku v **levicové režii**. Ovšem před světovou i naší veřejností se přitom projevovala **pravicově - proevropsky**.

   A ten **demokratizační proces** se logicky odrazil i na politické struktuře nového mocenského uspořádání. Namísto **předlistopadové KSČ** jsme tu náhle měli takřka ze dne na den plejádu stran, hlásících se halasně k demokracii, a jednu stranu a jedno hnutí **neutrálního ražení**, které ty **demokratické partaje** nazývaly nedemokratickými, a jednu **přežívající stranu levicovou** - KSČM - v níž se seskupili bývalí poctivě ideologicky smýšlející komunisté. Ve všech těch stranách demokratických se samozřejmě ihned do popředí prodrali jedinci z řad překabátěných bývalých komunistů. Byl to doslova mišuňk k popukání. A podle toho také vypadaly všechny po sobě následující vlády, až po dnešek. Kdy se zdálo, že se přece jen konečně dočkáme **opravdové demokracie**.

   Ale ouha, i v těch demokratických stranách zřejmě přežily nějaké ty **geny bývalých nomenklaturních kádrů** a ty zapracovaly, když se po volebním debaklu méně úspěšných stran vítězná strana marně snažila mezi nimi najít koaličního partnera pro dosažení nadpoloviční většiny v parlamentu **při hlasování o důvěře**. Většině těch **demokratických** nevoněl předseda strany vítězné a tak znesnadňovaly vítězi situaci nastavováním **umělých překážek**, bránících vytvoření **koaličního vládního kabinetu**. To přece byly způsoby, které jen těžko lze nazvat demokratickými. Jenom levicová KSČM se zachovala demokraticky a podporu vládě pro hlasování státotvorně nabídla.

   A jak se to nakonec rozvinulo ?  Když už začínalo být v politickém podnebí hodně dusno, v jedné z těch demokratických stran - ČSSD, poté co levicová KSČM vyhlásila veřejně vítězi podporu ve sněmovně při **hlasování o důvěře**, z ničeho nic se vítězi ozvali **noví představitelé ČSSD**, kteří zřejmě navětřili šanci k záchraně své **kolabující partaje** a kývli mu ke **vstupu do koalice**. Aby mohla být konečně sestavena **plnohodnotná vláda s důvěrou sněmovny**. 

   Ale tady se teď jak se říká dostáváme k jádru pudla. Sociální demokraté začali u vítěze voleb prospěchářsky intenzivně licitovat, až vylicitovali rovnou pět ministerských křesel. Svůj vstup do koalice si ještě pak nechali páni pohlaváři ČSSD alibisticky schválit **celostranickým referendem**. Ale při tom všem ve své namyšlenosti udělali školáckou chybu. Předem ihned mediálně oznámili všem jmenný seznam svých ministerských kandidátů. Ale v tom zakopli. V seznamu totiž figurovalo jméno kandidáta, které doslova nadzvedlo ze židle prezidenta, v reakci na to jméno předem oznámil, že **tohoto kandidáta na ministerstvo zahraničí nikdy z vážných důvodů nebude do vlády jmenovat**. I stalo se jak mohli očekávat. Sociálními demokraty navržený kandidát jmenován nebyl, a řízením ministerstva zahraničí byl, po dohodě s premiérem a předsedou ČSSD, prezidentem pověřen dočasně předseda ČSSD, který zároveň byl jmenován ministrem vnitra.

   A pak začal frmol. **Nejmenovaný kandidát** hned rozhodil po různých mediálních kanálech různá osobní prohlášení, jako **to si už prosadím, že mně bude muset prezident jmenovat**, nebo **pozice ministra zahraničí se nikdy nevzdám**, a podobně. A korunu tomu nasadil prohlášením, že tedy bude na ministerstvu **dočasně působit** jako **politický tajemník**, a rovnou narukoval na ministerstvo se **svým týmem** s tím, že bude pro zastupujícího ministra **zpracovávat základní dokumenty a řídit chod úřadu**. To jeho **samojmenování** ovšem **ministra zahraničí dočasně zastupující ministr vnitra** přešel beze slov. Přece neshodí svého stranického parťáka ...

   Ale než to našim **sociálně demokratickým zachráncům naší demokracie** došlo, šlápli vedle podruhé. Když premiér nabídl zcela nezištně a pragmaticky Thajskému království naši pomoc při záchraně skupiny školáků uvízlých v podzemní polozatopené jeskyni, tak to naše média přešla téměř mlčením. Ale když se po dvou dalších dnech halasně přihlásil pan předseda ČSSD jako ministr vnitra s oznámením, že on vysílá do Thajska expertní hasičský team, aby tam **prošetřil možnosti naší podpory při záchranné akci**, hned toho byla media plná. Nějaké **zásluhy** přece nemůže mít **všem překážející** premiér. Ty přece patří **sociálně-demokratickým zachráncům republiky**. A teďka jsme u toho titulku **Bacha na demokraty**. Zejména když jsou navíc socialističtí. Ti totiž dokáží letět **za korytem a slávou** jako **krvelačný predátor za kořistí**.

   A jak se to vše dál v tom **našem politickém panoptiku** rozvine ? To je ve hvězdách, v těch které jsou jak se říkává levé jak šavle. Je ostudné, že musíme všichni takovéto **politické excesy** našich **tzv. demokratů** nejen my, ale hlavně náš pan prezident, prožívat. Že těm našim **pseudo-demokratům** není stydno …….

NÁRODNÍ PROSPERITA - JTh.84