ACH, ZASE TA BLBÁ NÁLADA

   S tou přišel Václav Havel „a měl na tom lví podíl“ zakrátko po svém nástupu na Hrad, když už vyčichla sametová euforie a lidé začínali brblat nad tím jak se různí „zasloužilí jedinci“ pakují na úkor všech ostatních. Zkrátka když lidé začínali chápat, že ta slibovaná demokracie, v níž si budou všichni navzájem rovni a kde také budou mít všichni stejná práva, je jen pouhou ilusí, pomocí které nově vznikající politická elita zakrývá své skutečné cíle. Jimiž bylo, jak posléze všemi svými činy a postoji tato nová politická reprezentace prokázala, jenom získání pevného postavení na nejvyšších příčkách společenského žebříčku, z něhož už je nikdo a nikdy poklidnou cestou nedostane ... a které budou především také nevyčerpatelným zdrojem osobního blahobytu těch, kteří se na ně vyšplhají. Hodně dlouho trvalo, než se většině našich spoluobčanů v hlavách rozsvítilo. Ty, kteří nové moci poslušně sloužili, si tato moc vychytrale korumpovala různými sliby budoucích výhod a veškerou ostatní společnost zastrašovala nebezpečím pramenícím z přežívající strany našich komunistů. A ono to zabíralo a stále ještě zabírá. 

   Krátce před posledním dnem roku 2012, kdy už opravdu více než dvoutřetinové většině občanů začínalo být na základě drastických zákonů prosazených vládní většinou pomocí zbabělého triku zcela jasné, že bude ještě hůř, se premiér Nečas dokonale v tomto směru předvedl. Když před celým národem prohlásil, že on sám odmítá jakoukoli nostalgii a že budoucnost není ani černá, ani beznadějná. A úpěnlivě přitom vyzýval veřejnost, aby lidé nezapomínali na dobu, kdy byli nuceni žít za zadrátovanými hranicemi. A také důrazně varoval před krátkozrakostí pokusů sociálních demokratů angažovat do správy země proti systémovou opozici v podobě KSČM, neboť to se nám prý může hrubě vymstít. Ale přitom sám po dlouhá léta tuto stranu jaksi přehlížel! Že by nějaké vzpomínky, kdy i on byl nadějí KSČ?

   Zdá se, že  to  u mnohých jedinců zase zabere. Zejména u těch mladších, kteří tu dobu totality znají již jen z různých současných televizních provládních agitek, důkladně samozřejmě ideologicky zkreslených. Provládně zkorumpované TV stanice sice občas také uvedou i nějaký ten rozhovor se skutečně charakterním a pravdomluvným pamětníkem předlistopadových časů, ale to povětšinou bohužel zapadne v proudu provládních pořadů a k mladým lidem tudíž nedolehne.

   Jeden takový rozhovor se opravdovým pamětníkem odvysílala TV právě na přelomu roku 2012 a 2013. S naším již letitým vynikajícím hercem Josefem Somrem. Který si zavzpomínal na časy svého mládí, kdy jako dítě z vesnické zemědělské rodiny místo dětských her musel pomáhal rodičům na poli a v hospodářství. Ale nestěžoval si! Říkal, že jako rodina žili při vší té dřině celkem spokojeně. Vzpomínal poté i na pozdější roky, kdy tu existovala „jistá omezení“, ale ani slovem si přitom na tehdejší poměry nepostěžoval. Naopak následně pronesl nemálo kritických slov k naší současnosti. K poklesu kultury, vzdělanosti a zejména pak morálky. Zároveň však připomenul, že není člověka bez chyby, ale že také každý však může svoji chybu vždy napravit, jen když to opravdu napravit chce. Z jeho dalších slov se sice dalo vycítit přesvědčení, že vše se může obrátit k lepšímu, ale i určité obavy, že naše společnost se k tomu už vůbec nedokáže vzchopit. A na otázku co by chtěl svým spoluobčanům vzkázat řekl jen: „Aby žili tak, aby se za sebe jednou nemuseli stydět.“        

   Ale zpět k původnímu tématu uvedenému v titulku. Ano, to co naší zemi, a tím pádem také naší společnosti, nadrobila polistopadová politická elita, v níž své uplatnění nalezla celá řada pochybných a morálně nalomených jedinců, opětovně vyvolává v našem lidu hromadně onu havlovskou „blbou náladu“. A dokonce mnohem intenzivněji než v těch letech devadesátých. Ovšem naše současná politická elita není schopna její příčiny jak je vidět pochopit. I když je sama vyprodukovala a ze všech sil rozvíjí. A co z toho vyplývá? Vzpomeňte jednoho českého přísloví a řešení situace naší republiky i nás všech máte před sebou jak na talíři. To přísloví totiž radí: „Chytrému napověz, hlupáka kopni!“ A to nakopnutí si u nás zaslouží strašná spousta politiků. Zejména z řad těch nejvyšších . . .  !  

NP připomíná: Lide český, je s Tebou jednáno tak, jak si necháš líbit. Lidé, kteří jen krčí rameny se slovy, co můžeme dělat, mají dvě možnosti. Zapojit se do odporu proti stávajícímu stavu nebo se nechat dál kálet na hlavu.

JTh