Právě dnes zas pokračoval u obvodního soudu v Praze 1. proces s několika údajnými extrémisty, obžalovanými z propagace a podpory neonacistických myšlenek. Jeden z nich, řádný student filosofické fakulty KU, který je držen ve věznici na Pankráci již víc než rok [dnes je to už 369 dnů] aniž by byl vynesen nějaký pravomocný rozsudek, je viněn z převelice nebezpečného trestného činu, jehož se údajně měl dopustit tím, že vylepoval po ulicích samolepky s nápisem „Nacionalismus místo globalizace“. Což je v zemi, jejíž političtí  představitelé se každou chvíli bijí v hruď a zaklínají plamennými hesly o svobodě slova, rovnosti a lidských  právech, jak se zdá zločinem toho druhu, za které se ve středověku upalovalo na hranici !

     Taková jasně zadaná otázka si zaslouží jasnou odpověď. Tu je. Nejsme stranou již si někdo z ryze prospěchářských důvodů, vytvořil pomocí různých utajovaných a pochybných sponzorů a která se nyní s ostatním pere o tučná koryta u kterých je možno důkladně se nakrmit.

     Nejsme také spolkem, který se ochotně zaprodá komukoli, jen když jej připustí k nějakému tomu dalšímu korytu. Patříme mezi ty, pro které je naše země nedotknutelnou vlastí a jsme připraveni ji bránit proti všem světoběžnickým novotám, které z nás ve vlastní zemi dělají jen druhořadý druh.

     Jsme stranou, která již od zaregistrování narážela na určitou mediální diskriminaci i na mnohé obstrukce ze strany úřadů, vyvolané zjevně odporem některých politických sil k našim názorům na naši státní politiku. Již celých 10 let upozorňujeme na ty zásadní chyby vládních orgánů, které zatahují naši zemi do problémů, díky jimž jsme nyní v krizi. Ale nikdo nás nechtěl slyšet. A nyní s tím, co jsme my už dávno říkali, přichází naše politická elita a tváří se jakoby objevila onu už dávno objevenou Ameriku.

     Proto říkáme, přidejte se k nám a pojďte s námi cestou, která naši zemi může vyvést ze současného marasmu!

 Předsednictvo strany Národní prosperita.

     Když se v době hluboké komunistické totality u nás natáčela pohádka o "Pyšné princezně", nikdo netušil, že to pohádkové "Půlnoční království" se jednou stane vzorem pro polistopadové politiky naší země. Jako jsou jim zřejmě vzorem také ti pohádkoví chamtivostí nakažení rádcové, kteří v tom pohádkovém příběhu dělají vše pro to, aby život poddaných, z nichž daně doslova ždímají, byl co nejméně snesitelný a kterým většina z toho, co na daních vyberou, zůstává tak říkajíc za nehty. Když člověk sleduje co se u nás teď děje a vzpomene si na uvedenou pohádku, najde podobnost víc než hrůznou.

Zpravodajské prameny 30.8.2010 stručně oznamovaly : Šílená střelba na bratislavském sídlišti Devínská Nová Ves - výsledná bilance, osm obětí a patnáct zraněných - střelec po zásahu policie spáchal sebevraždu - za vyvražděním šestičlenné rodiny pravděpodobně stály dlouhodobé sousedské spory - romská rodina, která se stala terčem, prý  podle sousedů byla hlučná a problémová.

    Ubližují tam tvým chráněncům ! Představ si co si ti Frantíci dovolují. Likvidují násilně v jižní Francii romské tábory u měst a chudáky Romy si dovolují deportovat zpět do zemí ze kterých s vypětím všech sil do Francie doputovali, aby zde místní lid seznámili se svými zvyky a obohatili o poklady romské kultury. To jsou nehoráznosti.   Zasáhni Kocábe ! A kdybys neměl na vlakovou jízdenku, obrať se na své zdejší chráněnce. Určitě někde nějaký ten kočovnický vůz s nějakou herkou najdou a do měsíce jste ve Francii. A že bys při tom putování nějak strádal, toho se neboj. V evropských vesničkách ještě všechny slepice přece nevymřely. A taková slepice upečená na ohýnku u lesa, to je přec pochoutka. Navíc to budeš mít i s romantikou, kterou v dnešním životě tak postrádáš ...

     Ve věku 79 let zemřel v Praze ve čtvrtek dne 19.7.2010 Milan Paumer, člen odbojové skupiny bratří Mašínů, který se spolu s nimi v roce 1953 uprchl z nesvobody komunistického Československa na Západ. Pohřbu Milana Paumera se 4.8.2010 v Poděbradech zúčastnily stovky lidí. Očekával-li někdo, že se zúčastní některý z našich prezidentských velikánů, zmýlil se. Tisku jen stručně mluvčí prezidenta Klause oznámil : „Pan prezident se pohřbu nezúčastní." Nezúčastnil se ani ex-prezident Václav Havel, bývalý spolužák bratří Mašínů. Podle páně Havlovy osobní asistentky Ivany Reichlové se pan Havel nyní plně soustřeďuje na natáčení filmové verze své hry "Odcházení", takže se jiných akcí neúčastní.

     Od voleb a vzniku nové vlády někdy neuplynou ani 3 měsíce a lidé už začínají brblat : „To jsme jim zase skočili na špek … je to zas to samé, jako to bylo … dostala se tam zas stejná prospěchářská sebranka jako minule … naslibovali toho, ale už o tom neví … že existujeme si všimnou zas až před volbami … apod.„.  A opakuje se to periodicky každé čtyři roky. Někdy i častěji. Když nějaká vláda zkolabuje dřív než jí vyprší mandát. Jako kdyby cosi  zároveň s vyhlášením termínu voleb vypnulo lidem v hlavách nějaký vypínač pro sekci myšlení. Co se to děje ?